ADI: Chtěla jsem něco jako nový začátek

ADI (dříve Adi Ulmansky) je izraelská zpěvačka, která už několikrát zazářila i v Evropě. V Praze jsme ji mohli vidět v rámci Electronic Beats, když byla vybrána pro všechny středoevropské zastávky festivalu. V současné době chystá EP, kterým se rozhodla oprostit od své extravagantní minulosti plné klipů s pokémony a vydat se na producentskou dráhu. Využívá hlavně Soundcloud, kam pravidelně přidává remixy písní od interpretů typu Kelis nebo James Blake. Jaké to je být producentkou v dnešní době a jaké to přináší výhody?

Pocházíš z Izraele, z Tel Avivu. Jaká je tamní alternativní scéna a jsou tam interpreti jako ty?
Místní alternativní scéna se za poslední dva roky rozrostla, bývala malá a pro izraelské umělce bylo obtížné zpívat v angličtině. Dnes je to jinak a scéna je pořád větší a větší. Máme tu hodně interpretů, kteří posouvají hranice, jako například Mo Rayon, Lava Dome, Swissa, Cohen Beats a mnozí další.

Tvůj první velký úspěch byl po boku Borgora - když se podíváš nazpátek, jak na to vzpomínáš? Oba stavíte hudbu na R&B a hiphopových základech, ale pracujete s jinými emocemi.
Spolupráce s Borgorem byla úžasná a velmi přirozená. Známe se už pár let a myslím, že si rozumíme, v začátcích mě hodně podporoval v tom, co jsem opravdu chtěla dělat. Byla jsem nadšená, když přidal svůj rap do mé písně Was It You. Nejdříve jsem si myslela, že mu píseň bude připadat příliš emocionální, ale hned, jak jsem mu ji poslala, nadšeně reagoval: „WOW, miluju tenhle song, pojďme do toho.“ No a za dva dny mi poslal svojí verzi.

Když mluvíme o tvém vývoji, bylo by to bez něj těžší?
Spolupráce s ním mé kariéře hodně pomohla. Ukázalo to mojí práci mnohem více lidem, a za to mu jsem nesmírně vděčná… Je mi vlastně jedno, jestli má hudba bude sama o sobě dostatečně oceněná. Už takhle mám skvělé fanoušky, kteří mě dlouho podporují, bez nich bych nemohla dělat to, co dělám.

Mířím k postavení producentek. Neznám moc elektronicky zaměřených muzikantek, které mohou říci, že si vše dělají samy.
Sice jich zatím moc není, ale vidím, jak se situace pomalu mění k lepšímu. Miluju tvorbu beatů, je to moje oblíbená část skládání, jenom být ve studiu a pohrávat si se synthy a přicházet s rozdílnými bicími groovy. Nejlepší věc na světě.

Z rozhovoru pro Electronic Beats jsem si uvědomil, že miluješ svobodu, která s tím přichází. Opouštíš zpívání a rapování, které pro tebe bývaly určující.
Miluju svobodu obecně. Produkuju, protože chci vyjádřit svoji osobnost a své city. Umění je celkově nejlepší, když je svobodné a nesnaží se být něčím, čím není, nebo se zalíbit někomu jinému než samotnému umělci. Je to ta nejčistší forma umění. Miluju zpívání stejně jako rapování a rozhodně v něm budu pokračovat, ale zrovna mám období, kdy chci tvořit instrumentální věci a užívat si fakt, že můžeš říct příběh bez použití slov a lidského hlasu. Navíc takhle nemusím přemýšlet nad tím, kde mám nechat prostor vokálům.

Když už mluvíme o Electronic Beats - četl jsem tvůj dialog s Roisin Murphy. Nemají to popové umělkyně lehčí?
Být popovou zpěvačkou je rozhodně lehčí než být producentkou. Je to akceptovatelnější, než když jste producentka a tvoříte divočejší elektronické beaty. Myslím ale, že se to brzo změní díky několika dívkám, které si dělají věci po svém a udávají tempo.

Jak se vůbec stalo, že jsi hrála na tolika Electronic Beats festivalech?
Německý Telekom vytvořil skvělý program, do něhož vyberou dva zahraniční vystupující z celého světa, aby je podpořil. A to mi pomohlo v kariéře tak, že to slovy nelze vyjádřit. Ta stejná skupina lidí tvoří line-upy Electronic Beats a rozhodla se mě do něj přidat, takže jsem si mohla zahrát po boku velkých interpretů jako Son Lux, Roisin Murphy, Ibeyi, Metronomy a spousty dalších.

Co bylo potom? Jaká byla tvoje nejoblíbenější zastávka?
Po festivalech jsem jela dlouhou tour s rakouskou kapelou Bilderbuch, což bylo skvělé. Byli sladcí a byla legrace navštívit s nima tolik měst. Mezi mé nejoblíbenější zastávky patřil Kolín, Linz a Erlanky.

Když jsem se připravoval na rozhovor, nemohl jsem najít některá tvá starší videa, například k písni Work It, zrovna s tou jsem na tebe poprvé narazil. Taky zmizela tvoje deska ze Spotify.
Rozhodla jsem se smazat některé části své tvorby, protože dělám na novém EP, které bude jinde. Chtěla jsem něco jako nový začátek. Vím, že jsem některé fanoušky naštvala a rozhodně to chápu, ale prostě jsem to musela udělat. Nebyla jsem už s některými písněmi spojená a cítila to jako správnou věc. Zanedlouho vydám nový materiál, který za to rozhodně bude stát.

Je pro tebe jednoduší vkládat songy jen na Soundcloud?
Vždycky je to dilema, ale Soundcloud zbožňuju a celá komunita zatraceně podporuje nové zajímavé interprety. Takže tam prostě uploadnu nový track a sleduju, jak lidi reagujou.

Nedávno jsi hrála na slovenském showcase festivalu Wave.
Bratislava byla cool. Užila jsem si hodně zábavy a bylo tam mnoho umělkyň, objevila jsem spoustu nové hudby.

Na podzim se hodně mluvilo o profilovaném ženském festivalu nebo alespoň o posunutí zpěvaček do hlavního času. Co si o tom myslíš?
Nejsem si jistá, jestli by pouze ženský festival fungoval… Mělo by to být v rovnováze. Na festivalech by měla vystupovat spousta jak ženských, tak mužských umělců, je to jednoduché. Čím víc holek se nebude bát a bude si věřit, tím rychleji celá změna nastane.