Martin Švarc | Články / Profily | 29.11.2012
Někdo tomu tak chtěl. Možná že hodně lidí tomu tak chtělo. Ale určitě nejvíc si to přáli Brendan Canty a Conal Thomson. Na začátku roku 2011 společně založili Feel Good Lost – malý hudební label, ale především něco jako grafické studio. Jde jim hlavně o pohyblivé obrázky. A kromě toho taky pořádají koncerty, dokreslují jejich atmosféru live vizuály nebo vytvářejí zajímavé artworks, z nichž nejeden mi už posloužil jako pozadí plochy na počítači nebo mobilu.
Tihle kluci pocházejí z města Cork na jihu Irska a jsou „trendy“. Alespoň jejich tvorba určitě – hodně barev, hodně abstrakce, hodně přírody, hodně efektů, hodně geometrie (že jejich hlavní inspirací je starý mazák Leif Podhajsky, by uhádl kdekdo). Sice nic nového pod sluncem, ale svojí pílí a progresem se rychle vyhoupli mezi ty lepší v oboru a na nějaký pád na zem to v nejbližší době rozhodně nevypadá. Pravda je, že taky mají štěstí na to, kde se narodili – přírodní scenérie v Irsku jsou úžasné samy o sobě, a co teprve když to projedou všemi možnými programy na úpravu videí. Ve spojení s dreamy electronic popem, jemuž zjevně propadli, vznikají videa, která se zalíbí každému, kdo má aspoň trochu emocí a nebyl na Brutal Assaultu.
Ale pojďme na začátek – přelom roku 2010 a 2011. Kdo není líný a sjede si jejich historii na facebooku až úplně dolů, najde tam pilotní (a podle všeho taky poslední) díl až absurdního sitcomu Tried and Tested, ve kterém si utahují z dospívající mládeže, jež se zoufale snaží stát se rockovýma hvězdama. Jako by tím chtěli dát najevo, na jakou hudbu se v nadcházející tvorbě obracet nebudou. Pro některé možná směšně primitivním humorem, ale já jim to žeru. Ve stejné době posílají ven i fan video k songu od Broken Social Scene, čímž nastiňují, co od nich můžeme čekat – tentokrát po stránce grafické. Ještě svědomitější podání tohohle „programu“ předvedli ve videu ke značně experimentálnímu počinu Ellena Kinga. Zkuste si někdy zajít do klubu s termovizí na očích, namířit všechny reflektory proti sobě a nepoznáte rozdíl. Docela stejné prvky doznívají ve videu pro Daithího a jeho song Sleep Like a Stone, akorát se k tomu ještě připletou týpci s černým hábitem a maskou koně. Obyčejný člověk by si začal minimálně klepat na čelo, ale my jedeme dál.
Skoro celé jaro 2011 se u Feel Good Lost natáčel jejich krátkometrážní film The Kid. Kupodivu vcelku normální zpracování bez zvláštních efektů, válečná tematika z Druhé světové války o náhodném setkání vojáka a malého chlapce kdesi v Normandii. Ale žádné strachy, kluci z Corku se nevydali na stopu stokrát omletého tématu a vzápětí nás uklidňují dalším z dlouhé řady videoklipů, tentokrát na song Summer od Mmoths (viz další díl tohoto seriálu). Poprvé se tam v hlavní a jediné roli objevuje příroda, respektive hory. I další lyricky laděné video k songu od Sun Glitters ale rychle střídá klasická hiphopová feérie (jak po stránce hudební, tak vizuální) aneb J2DR – Listen up.
Léto se neslo hlavně v duchu live vizuálů a afterparty djingu na koncertech spřízněných hudebníků, mezi čímž si ještě střihli klip pro krále masek jménem Slow Magic. A zatímco listí začalo padat, venku se objevil jeden z jejich nejlepších klipů, Wintercoats – Working on a Dream. Hlavní role se ujímá ten samý malý chlapec, který hrál už v The Kid, tady však nezávazně pobíhá po lese a pouští po vodě papírové loďky. I když, pravda, má přes rameno pušku. Nejspíš ukázka toho, jak by to bývalo bylo krásné a romantické, kdyby ho v tom filmu nezabili.
Do konce roku pak ještě stihli vizuálně zpracovat např. skladby od Jape, Marka Gearyho, Sacred Animals a Owensie, SertOne, Clams Casino, Blackbird Blackbird, Daithího, Keep Shelly in Athens, Labyrinth Ear.
Rok 2011 byl sice moc hezký, ale dalo by se říct, že až s nástupem letošního roku to začalo u Feel Good Lost nabírat pořádně na obrátkách. Jako takovou předzvěst v lednu nahodili plážové video na song Tumbling Backwards od domácích Young Wonder a krátce potom znovu pro Sun Glitters jednu záležitost s prskavkama. A pak už to jelo.
Ambassadeurs a jeho M.O.P.E. – pořád přemýšlím, jestli to je víc do dubstepu nebo hip-hopu, ale ono na tom asi nesejde. A co teprve ten klip. Přesně takhle si představuju pocit zfetovaného člověka, který lítá v oblacích. Následuje asi největší hitovka od Young Wonder – Flesh. Jednoduchá ukázka toho, jak bychom se měli pohybovat na jejich muziku, škoda jen, že ty pohyby nejsou nijak originální.
Jenže pozor, neuplyne ani týden a už nám irští kluci předhazujou další pecku. Klip k songu THNX od Mmoths. Je to podobné jako jejich první klip pro stejného umělce, zase hory, útesy, moře, mraky, zase ten samý zrcadlový efekt, ale to je prostě „vono“, toho se nenabažím. Na jaře dodělali vizuální zpracování pro všechny songy z jeho debutového EP, poslední kousek vyšel teprve nedávno, na ještě horkou skladbu Over You.
Následně se na řadu dostal opět Slow Magic, nejdříve se singlem Corvette Cassette, následoval Youths. Pobíhá tam kdosi v podivné masce, která každému připomíná něco jiného. Zanedlouho se objevuje klip k singlu Even Though od dvojice Giraffage a XXYYXX (kteří se už, narozdíl od skoro všech výše jmenovaných, v naší české kotlině ukázali, a to poměrně nedávno v Kavárně Potrvá). Sice se k tomu Feel Good Lost veřejně přiznali, ale každému musí být hned jasné, že se výrazně inspirovali u podobně laděného grafického blázna Leifa Podhajského, což nebylo vůbec na škodu.
Konec jara přinesl další klipy. První z nich pro Hush War Cry zaručeně potěšil milovníky Hry o trůny, ten druhý vytvořili pro Funeral Suits k songu Colour Fade, který pro změnu potěší milovníky Feel Good Lost. Co se týče dvou měsíců prázdnin, za zmínku stojí hlavně klip k songu Ég Anda od známých Sigur Rós, kterým se zúčastnili soutěže o nejlepší video k nejnovějšímu albu Valtari. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nevyhráli. Další letní práci představuje video k hitovce Tarifa od Forrests, kde se opět vrátili k velmi barevnému pojetí.
V současnosti je aktuálním vizuálním kouskem z dílny Feel Good Lost je videoklip k singlu Watching over You od AlunaGeorge. Vlastně tak trochu kecám, Brendan Canty (ten důležitější) ještě stihl produkovat nejnovější klip pro Young Wonder, ale jinak v tom měl prsty někdo jiný. A podle toho, co oznámili na svém profilu, v nejbližší době nás čekají videa pro Bantum nebo kapelu Hatem.
Tvorbu Feel Good Lost bych zavedl jako odvykací kůru pro všechny, co jedou na houbičkách nebo LSD, a pro ty, co to ještě nevyzkoušeli, jako náhražku. Pak už to půjde rychle – pamětníci šedesátek a hippies dostanou záchvat nostalgie, kašpaři v Rio de Janeiru to zabalí a vaše děti budou chtít na maškarní do školy stejnou masku, jako má Slow Magic (Deadmau5 hadr).
A nebo jenom sluchátka, les/pláž za barákem, růžový brejle a jedem.
Feel Good Lost (irl)
www.feelgoodlost.me
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.