axe to fall: Hudební ceny po sto padesáté prvé! Kamera, klapka, akce!

Prý je teď moderní vyjadřovat se k hudebním cenám. U toho nesmím chybět!

V létě 2011 jsme s Michalem Pařízkem seděli v jednom podolském grill baru, lili Jamesony a horlivě plánovali aktivity Full Moonu. Jednou z nich byly i hudební ceny. Říkejme jim naším pracovním názvem, Sranda ceny. Jelikož prioritu nakonec získaly jiné činnosti, například udržet se s časopisem na trhu, Sranda ceny zůstaly utopeny v oajryš a jejich další plánování bylo v průběhu podzimu odsunuto na neurčito. Ale předmyšlené jsme to měli dobře. Nejlepší na celém, jinak smutném příběhu je, že se to opravdu stalo.

Koncepce Sranda cen vycházela ze skutečnosti, že v Česku neexistuje seriózní instituce, která by dokázala ocenit "alternativní scénu", což je jednak škoda a druhak by se na to, právě z tohoto důvodu, daly sehnat prachy*. Protože kdo by se nechtěl podílet na české obdobě Mercury Prize!? (Těch subjektů je ve skutečnosti míň než šafránu, ale jistý počet Jamesonů v kombinaci s nadšením vám ponětí o množství šafránu trochu zkresluje.) A pak, z čistého nebe, byly oznámeny Sranda ceny II a III. A narozdíl od těch našich byly uskutečněny a předány.

• Ne prachy na nové Maserati, ale pro vítěze, na pořádnou propagaci a důstojný předávací večírek se vstupem zadara a s koncertem 16 Horsepower. Nebo někoho takového.

Co si pamatuju, Sranda ceny se pojetím blížily spíše Vinyle. Vinyla oceňuje ve třech kategoriích (deska, objev, počin), omezuje počet porotců i hlasujících, čímž rozbíjí gaussovu křivku průměru, probíhá dvoukolově a předávací večer je víc koncert/večírek než slavnostní akt. Jako bonus vychází kompilace skladeb nominovaných umělců, touché, na vinylu. To se mi líbí, my žádný Sranda vinyl nevymysleli.

Apollo se jeví poněkud formálněji. Vítěz je jeden, a sice ten, kdo v uplynulém roce natočí nejlepší desku. Toho nominuje v prvním kole široká porota, která ze svých řad zároveň zvolí i porotu užší. Ta v druhém kole rozhodne o vítězi na základě sedmi nominovaných. Snad to nepletu a snad je to srozumitelné. Předávání cen je víc fancy, což je logické. Achilovkou Apolla je skutečnost, že vítěz obdrží, kromě ceny, šek na šedesát tisíc od OSA. To spoustě lidem vrtá hlavou a nemálo ji proto ignoruje nebo bojkotuje. Osobně je mi skutečnost, že OSA de facto vrátí nakradené peníze hudebníkům, sympatická. Nutno dodat, že Sranda ceny by bývaly hledaly prachy u jiného šafránu.

Asi bych měla napsat, že sedím v porotě obou cen.

Asi bych měla napsat, že Apollo a Vinyla nejsou jediné ceny v České republice. Doporučuji článek Svatá pravda o českých hudebních cenách aneb Abecední průvodce oázou i stokou Ladislava Olivy, spolupořadatele hudebních cen Břitva. (Břitva je kapitola. Byla jsem na jejím předávání vloni a rozhořčení z toho, že je deset let ignorována, zatímco o Vinylu a Apollo se můžou všechna média přetrhnout, částečně chápu. Celý večer nicméně zabil Olivův kolega Šimek, šéfredaktor magazínu Abyss, který mě poslal k plotně. Hm, vlastně kecám, poslal mě "opalovat se v bikinách někam daleko". Ale byl ožralej, tak asi dobrý.)

"Zatímco Jana Kačurová, známá pod pseudonymem Apačka, šéfredaktorka měsíčníku Full Moon a spoluzakladatelka agentury Kyeo, je známá především svou žánrovou nekonzistencí a nezřídka se tím ve svých editorialech netají, Viktor Palák bezesporu dokáže fundovaně referovat o filmové tvorbě, jakožto absolvent filmové vědy, nicméně s hudební publicistikou debutoval shodou okolností na našem serveru až roku 2006 a konečně Jiří Špičák (ročník narození 1986) též asi nebude nejideálnějším naplněním teze o hudbu dlouhodobě kriticky vnímajících jedincích (mimochodem, stačí pohlédnout na jeho profilu [na radiu Wave] do kolonky Nejraději poslouchám a myslím, že dalšího komentáře netřeba)."

Nevím, jak Viktorovi a Jiřímu (stačí pohlédnout na jeho profil do kolonky Nejraději poslouchám a myslím, že dalšího komentáře netřeba), mně jejich společnost (lidí, kteří by neměli rozhodovat o žádných hudebních cenách) lichotí.

Ale pojďme si dál povídat o cenách Apollo a Vinyla!

Předně, nejsou to žádné Sranda ceny. Jelikož jsem procesu osobně přítomna, můžu zodpovědně prohlásit, že mají vizi, relativně úzké sepětí s realitou a - hlavně - smysl. Ledaskdo tomu nebude věřit, ale v první řadě jde opravdu o hudbu. Co na tom, že Vinylu vyhráli "nějací" B4, o jejichž existenci bude nadosmrti vědět jen hrstka lidí, a co na tom, že některé nominované subjekty Apolla jsou přinejlepším zvláštní (viz také hláška "Kdyby měla česká kultura ruce, tak si s The Prostitutes, Charlie Straight a Lenkou Dusilovou vytře prdel. A ne, že je nominuje na cenu."). Jde o to vzít kapely, co nejsou Kabát, Chinaski a Blbost, a představit je širému světu. Že většina širého světa čumí radši u piva na estrády je samozřejmě problém. Vinyly? Apolla? Nás všech?

Oběma cenám se na FMZ věnujeme a věnovat budeme (včetně kapel, které se do žádných nominací nevlezly, a sice na úkor - shodou okolností - The Prostitutes, Charlie Straight a Lenky Dusilové). S pořadateli obou podniků vznikly rozhovory, které budou k přečtení, překrucování a vytrhávání z kontextu ještě tento týden. Cena Apollo bude vyhlášena a předána 6. února v pražském Sasazu (chápete, co jsem myslela tím "fancy", žejo), Vinyla to rozsekne 21. února na Flédě v Brně. Jinak viz oficiální stránky www.cenyapollo.cz a www.vinyla.cz, tam je všechno.

A co Full Jameson Moon Sranda Prize? Budou! Ale nedostanou ji desky, objevy ani počiny, nýbrž česká hudební kritika. Bude to v létě, abysme se mohli ráchat na Střeláku ve Vltavě, a hvězdou předávacího večera budou 16 Horsepower. Nebo někdo takový. Hlavně nečekejte, že vyhraje Klusák nebo Veselý. Vyhraju to já, Špičák a Palák.