Články / Reporty

Až na vrchol (s) Mount Kimbie

Až na vrchol (s) Mount Kimbie

blueskin | Články / Reporty | 18.11.2017

Kdyby Mount Kimbie dostávali tantiémy pokaždé, když se v článku o nich objeví výraz post-dubstep, měli by o zajištěný důchod dávno postaráno. Je zvláštní, jak vytrvalé dokážou některé hudební nálepky být, i když už nějaký čas pravý stav věcí spíše zamlžují, než objasňují (a to říkám jako velký zastánce nálepkování, bez kterého by se debaty o hudbě dost dobře nedaly vést).

Zatímco se na debutu Crooks & Lovers britská dvojice neobešla bez přidržování žánrových mantinelů, na dvojce Cold Spring Fault Less Youth už Kai Campos a Dominic Maker vykročili směrem k větší umělecké autonomii. Čerstvá deska Love What Survives pak představuje završení toho, čemu antropologové říkají „přechodový rituál“.

Album vyvolává duchy krautrocku tak silně, že se Ryan Keeling neudržel a úvod své recenze na serveru Resident Advisor zasvětil historickému exkurzu do dějin typického krautrockového rytmu zvaného motorik. Mnohem výraznějším rysem desky je ale kreativní ohýbání popové formy. Dobrou polovinu skladeb na Love What Survives tvoří písničky s hostujícími vokalisty, mezi kterými nechybí v minulosti osvědčený King Krule, ale taky třeba Micachu či James Blake.

Na aktuálním turné, jehož byl pražský koncert součástí, tito heavyweights z pochopitelných důvodů absentovali. Ze čtveřice zpěváků na desce kapelu na šňůře doprovází jen Andrea Balency, která exceluje ve skladbě You Look Certain (I'm Not Sure). Projev Balency připomíná zesnulou Trish Keenan z kapely Broadcast a i díky tomu bylo živé provedení zmíněné skladby jedním z vrcholů koncertu.

Zbytek vokálů obstaral Dominic Marker, jehož neškolený hlas dodával setu rozměr osobního písničkářství. Nejvýraznější byl jeho vklad ve skladbě T.A.M.E.D., kde už se, pravda, nebezpečně přiblížil teritoriu za uši tahajícího diletantství. Maker zaskočil za King Kruleho i v písni Blue Train Lines, další „kruleovka“ You Took Your Time pak zazněla v instrumentální a vůbec ne špatné podobě.

Největším nářezem večera byla skladba Delta, která zní na nové desce poměrně nenápadně, v živé verzi se ale mění na ničivou taneční zbraň. Právě v onom balancování mezi písničkářstvím nového věku, aktualizací krautrockového dědictví a občasnými výpady do hájemství elektronické taneční hudby je nejvěští síla současné podoby Mount Kimbie.

K maximální spokojenosti s průběhem koncertu přispěl i předskakující Jack Latham alias Jam City. Také on směřuje od původní klubové hudby se silným tanečním potenciálem k čím dál úspornějšímu projevu, v němž mísí písničkářství s mírně experimentální DIY elektronikou. Stejně jako před dvěma lety v Neone, vystoupil i v MeetFactory pouze s minimálním setupem, v jehož rámci obstarával mašinky, zpíval a sám se doprovázel na elektrickou kytaru.

Až příliš často se stává, že domácí support náladou nesedne k hlavní hvězdě večera. Tím, že do MeetFactory dorazil headliner i předskokan v jednom balíčku, nebylo podobné riskování třeba. Večer měl od začátku do konce jednotnou hudební linku a ti, kdo dorazili až na Mount Kimbie, přišli o hodně. Minimálně o zjištění, kolik rozmanitých podob současné elektronikou šmrnclé písničkářství má.

Info

Mount Kimbie (uk) + Jam City (uk)
14. 11. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace