David Vo Tien | Články / Reporty | 02.12.2014
Nějak se to sešlo a duo Deceased Squirrel on the Phone už jsem viděl potřetí. Poprvé jsem to vůbec nerozdejchal, nebyl jsem na to připravenej a nechtěl pochopit, proč pouští projekci na hromadu kostek a proč se tak úpěnlivě drží lobotomicky opakujících se rytmů a jednoduchých riffů ve stejném kruhu. Podruhé to bylo taky na Fluffu, šel jsem zrovna kolem, když začali, řekl jsem si, že to dám celé, i kdyby mě to mělo dostat do transu. Jestli jsem to dal, nevim. Z celého setu jsem měl pocit, jako bych se točil dokola, furt, dokola, se zavřenýma očima. Možná mě předchozí zkušenosti uvedly do změněného stavu vědomí a udělaly ze mě masochistu, protože jsem se vlastně docela těšil, že tady budou hrát. Ostře řezaná kytara směrem k vratům od garáže, nakřápnutý stoka sound, jak ušní hygiena vatičkou obalenou ve střepech a haraburdí. Apatický zpěv, co může klidně říkat „chcanky v zimě pálí“ stejně jako „vesmír je nekonečný“, tak moc je klidný, tak moc na sebe nepoutá pozornost. A rytmy hypnotické svou primitivností na dva kotle a jeden činel. Když se k tomu přidá projekce složená z opakující se krátké bizarní scény natočené z podhledu, ve které utíkají králíci... Jednou větou: minimalistický caveman blues na sedativech.
Microvomit je přesně ta kapela, co mě hluboce baví naživo, ale odmítám ji poslouchat z nahrávek. Můj problém, ale může nás to nasměrovat. Improvizace, síla okamžiku. Z téhle hudby čiší... co vlastně? Frajersky ukočírovanej zmatek, naprostá hluková devastace a to, čemu v Polsku říkají potężną ściana dzwięku. Takhle zní shoegaze, když ho hrajou lidi, co nemaj čas ani trpělivost pidlikat půl dne teskné melodie. Basa mikrozvratků hraje roli druhé a třetí kytary s basou zároveň. Něco jako sweep picking, jen zahrané prsty, takže arpeggio - nebo po pražci utíkala tarantule velikosti karbanátku? Těžko říct, v té tmě bylo těžké jejich zběsilé výpady sledovat, natož vnímat a rozebírat. Bicí kulomet, co se nepřehřál ani přes neustálou salvu protirytmů, breaků a naprostého znásilnění představy, jak se hraje na bicí v kapele o kytaře, base a bicích.
Může saxofon kvílet stejně pronikavým vazbením jako kytara? Zní tak hluboce, že není jisté, zda se jedná o vokál brutální deathmetalové mlátičky, probuzené stvoření z Války světů nebo o ságo s rytinou „bad motherfucker“. Tedy, je to dost možná kolektivní heslo Zu. Sludgeové a doomové kapely často prohání kytaru přes kytarový i basový aparát, aby přikrmily hluboké frekvence, ale co naopak. Basa prostrčená přes lednici i kytarový Marshall. Ani v Pekle neznají tak nenávistný zvuk. Basové hloubky + plus řezavě kytarové středy. Kdo nevidí do math(ematických) subžánrů a při vyslovení jména John Zorn mu nezvoní alarm, ať si představí Converge poté, co vyhodili kytaristy, a vzali místo nich borce s barytonovým saxofonem. Zasekávané riffy nikdy nezněly tak majestátně a zlověstně zároveň. Když to vezmeme od dokonce zpět na začátek, mimořádně pestrý, přesto jednotný výběr zběsilého hluku. Tak trochu jinak.
Zu (it) + Microvomit + Deceased Squirrel On The Phone
29. 11. 2014, Divadlo Dobeška, Praha
foto © Zdeněk Němec
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.