Články / Sloupky/Blogy

Beseda za humny (Beseda u Bigbítu, sobotní pré)

Beseda za humny (Beseda u Bigbítu, sobotní pré)

Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 07.08.2018

Bodří lidé mi jsou vzdálení. Jejich bezprostřední dobromyslnost působí na introvertní povahu jako rašple na porcelán a neméně rezervovaný postoj ve mně vyvolávaly folklorní slavnosti, obzvláště ty moravské, s cimbálovou muzikou. Názorový posun mě dostihl při spolupráci na výstavě malíře Zdeňka Hudečka, působícího v Uherském Ostrohu. Na jedné straně profesionalita, na druhé laskavost a vstřícnost, samozřejmě stvrzené několika panáky té nejdelikátnější slivovice. Každý pohled na obraz, který mi tehdy autor daroval, ve mně dodnes vyvolává jakýsi pocit smíru, lidskosti a zvláštního poklidu.

Uherský Ostroh není ani dvacet kilometrů od Tasova, a jelikož tehdejší opatrnost k této oblasti už vzala za své, na vinici zvědavosti dozrála touha navštívit 26. ročník Besedy u Bigbítu. Festivalu, který žije v širokém povědomí, a přitom stojí stranou. Je na hony vzdálen mamutím akcím, ale nelze ho úplně přiřadit ani do podhoubí alternativy, mezi hipstersky navoněné svátky nebo úzce specializované akce pro vyvolené milovníky těch nejutajenějších žánrů. Beseda jako by svévolně vyrostla z krajiny jihovýchodní Moravy se vším, co k tomuto konci republiky patří. Atmosféra čišící pokorou ke krajině, k tasovským domorodcům a vlastně i k návštěvníkům. Je to festival, kde neběháte od pódia k pódiu, a přesto stihnete skoro všechno, kde hraje prim kvalita zvuku, ne jeho hlasitost, kde se povalujete v trávě se slušným soukromím, přičemž pod pódiem je narváno.

Přestože Beseda dokazuje, že není pouze o hudbě – je tu prostor pro poezii, divadlo, diskuzní program i kreativní detaily jako světelná instalace na cestě mezi pódii od architektonického studia Ellements –, přeci jen jsou kapely jednou z nejdůležitějších náplní. A nebyli bychom na jižní Moravě, kdyby chyběla lidová muzika. Letošní cimbálku dovezl primáš Petr Mička a s ním přišla i popolední vlna horka, kterou naštěstí náležitě ztlumily vzrostlé topoly festivalového hájku. Pak přišla vhod písničkářská, jemná atmosféra Sisy Fehérové, která s kytaristou Vladkem Miklášem přivezla čerstvou desku Bardo. Divokou jazykovou jízdu ve stylu slam poetry rozjel v pořádně dusném šapitó Anatol Svahilec, jehož vystoupení nabralo zpoždění z typicky básnického důvodu – zaspal ve vlaku a dopendloval až do Vídně.

fotogalerie z festivalu hledejte tady, tu anebo i zde

Po chill & love vystoupení novozélandského pohodáře Thomase Olivera s havajskou kytarou se začal pomalu ochlazovat vzduch, a to byl čas pro emo/postrockové Cold Cold Nights, jejichž gradující melodické plochy asi ještě teď rezonují tamní krajinou. Druhá stage vyloženě sedla slovenským elektro-indie Elections in the Deaftown a zejména Pacino. Emo hardcorová skvadra působí na oko skromně, ale jejich projev byl pohlcující. Jakkoli je jejich poslední deska Půl litru země dobrá, nesrovnatelně ostřejší a ráznější kytarové riffy roztřásly zemi a z naléhavého křiku, dominujícího nad zpěvem, se podlamovala kolena. Díky trojlístku z Orlové blankyt nad Tasovem potemněl ostravským smogem, valícím se z pódia na stále rozvášněnější dav.

Povinností se stal set berlínského elektronického tria Kuf, protože kdy uvidíte kontrabas se samply? Pod pódiem už panovala uvolněná funky nálada, o níž se postarali předchozí The High Corporation, ale díky pestrému repertoáru Kuf, kolísajícímu od funky k experimentální elektronice i raveu, nabyla na jiskřivé atmosféře. A basista Valentin Link jen s vypětím sil odolával energii svižných melodií, když jednou rukou ovládal sampler a druhou mohutné dřevěné tělo nástroje.

Blížil se čas na hlavní hvězdu, headlinera Zolu Jesus, kterou si organizátoři „odchytli“ cestou na polský festival Off. Nicole Hummel přijela v doprovodu kytaristy Alexe DeGroota a i bez houslistky Michelle Woodward zvládla vyvolat dojem intimity a tajuplnosti a zároveň přecházet k intenzivnímu dark-popu. Zahalená do krvavě rudých šatů zářila na temné stagei jako Venuše na nočním nebi, její pohyb byl uhrančivý, nadpozemsky vzdálený a zároveň zemitý. Pak se naplno rozsvítila světla. A vynořil se padlý anděl vyprávějící svíravé příběhy, vláčený zlostí, hněvem, ale i beznadějí a smutkem. Jakmile však Zola Jesus promluvila k publiku, čišela z ní radost i pokora, a snad i trocha nejistoty, když představovala některé písně. Koncert, který se od potemnělého úvodu přelil do emotivní změti tvrdých samplů a až oratorně působících nápěvů zakončilo vazbení kytary a noisová exploze.

Besedu u Bigbítu je obtížné popsat. Přestože je na nádherném místě, není to genius loci, co sem přitahuje návštěvníky z celé republiky. Není to ani zvučný headliner, atrakce nebo pocit výjimečnosti. To nejsilnější je sounáležitost. Atmosféra.

Info

Beseda u Bigbítu
3. - 4. 8. 2018 Topolový háje, Tasov

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace