mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 29.01.2014
Tomuhle říkám hudební smog. Anebo: mám obavy, že to bude servírování kýče. Jiné hlasy, jiné pokoje. Ale těžko se tomu vyhnete, když loňské album Rafaela Antona Irisarriho se jmenuje The Unintentional Sea, tracky Daybreak Come Soon a sám seattleský zvukový hledač vyznává francouzské existencialisty a Malého prince. Když si dáme čistý ubrus pod talíř, je tu projekce (Dan Gregor, Dušan Urbanec) impozantní velikosti a kvadratický prostor DOXu (pokud lze o sociálním rozměru architektury mluvit matematicky). Projekce s obligátně přiléhavými přírodními motivy se nabízela, naštěstí to nebyla jen zprasená National Geo. V nejlepších momentech propojení zvuku a obrazu se odkrývaly špehýrky, ve kterých jste nepoznávali ani vlastní hudební zkušenost, ani zasuté představy. Irisarri tkal barevné dronové koberečky a vyšíval v nich kytarou, praskání lemovalo a pulzní beat do něj dělal krásné dírky. Vůbec by mi nevadilo, kdyby dostal prostor srovnatelný s bvdubem.
Ne že by si ho Brock Van Wey aka bvdub nezasloužil nebo ho neuměl využít, dokonce v nastaveném čase, kdy už jako by dokončil sestavený program, ale nikdo se neměl k odchodu k šatnářům, přidal i něco 2-stepu. Protože to umí. Jinak se jeho set, stejně jako aktuální album I'll Only Break Your Heart, nese ve znamení vokálů. Oč rozmanitější jsou beatové vzorce a přidávané zvukové vrstvy, o to delší a nanicovatější jsou ambientní pasáže, ten vesmírný chumel před velkým třeskem, až příliš doslovné a dlouhé zárodečné něco. Když k tomu přidáte ještě vokály a efektně abstraktní projekci, je zaděláno na malér. Pokud vydržíte, neustálé zmnožování vokálů se dostane přes level "sladké", nakumuluje se do tvárného moře hlasů, které se vcelku hravě přesunou do vaší hlavy a vydávají se za váš vlastní šelest, nemáte nic proti, znáte je, pak se z toho stane ultrahutné pozadí a teprve na něm začíná bvdub přidávat další zvuky/vrstvy, ano, middle of nowhere IDM má svoji sílu. Je otázka, jestli to musí být právě takhle, jestli chcete holku, které je blbě oblečená. Ale když už jste v ní, uvnitř jejího srdce, mluvíme-li v intencích alba, není co řešit. (Obal desky je citovej rýč jako prase.)
Meditovat nad kýčem u takové příležitosti, jakou je Spectaculare? Je to luxus, vím. (A židle! Zapomněl jsem na židličky...)
ps: Gatefold card sleeve k desce I'll Only Break Your Heart: “In the depth of winter, I finally learned that there was in me an invincible summer.” Albert Camus
Festival Spectaculare 2014:
bvdub (usa) + Rafael Anton Irisarri (usa)
28. 1. 2014, DOX, Praha
foto © Michal Hradecký
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.