Být oázou mezi drahými restauracemi (Skautský institut)

V pražském centru není příliš prostorů, které by nemusely vycházet vstříc množství turistů a dokázali si udržet nezávislost a komunitního ducha. Právě takový je ovšem Skautský institut na Staroměstském náměstí, který otevírá dveře současné hudbě a zároveň ukazuje, co vše se aktuálně ve skautu děje. V této souvislosti jsme si povídali s Ianem Mikyskou (skladatel, hudebník, básník, překladatel) a Tomášem Ročkem (audiovizuální umělec, divadelník a student pražské FAMU), kteří připravují dramaturgii koncertní řady nazvané Bobřík odvahy.

Skautský institut se nachází na Staroměstském náměstí. Jaká je historie tohoto místa a co všechno se tam nachází?
Tomáš: Skautský institut je v Domě u Zlatého rohu, který se datuje do počátku 15. století a je zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Je skvělé, že se do něho dostali právě skauti a nestaly se z toho luxusní kanceláře, jakých je historické centrum plné. Jsem zastáncem toho, že by kultura a vzdělanost měla patřit do středu města, které by nemělo být pouze komerční atrakcí. Skautský institut tak vybočuje z toho, co se děje okolo, oázou mezi drahými restauracemi.

Na jaké koncerty se mohou posluchači těšit?
Ian: Cyklus se jmenuje Bobřík odvahy, což odkazuje ke kuráži vystupujících, ale i diváků. Chceme prezentovat rozmanitost pražské (potažmo české) scény experimentální hudby. To znamená elektronické projekty, performativní soubory, soudobou vážnou hudbu a multimediální či instalační práce. Společným jmenovatelem bude vždy snaha poskytnout nevšední zážitek, a to s vědomím šířky pojmu „experimentální hudba“.

Jak jste se dostali k možnosti pořádat koncerty? Je za tím snaha přinášet svěží kulturní vítr i do skautské organizace?
Tomáš: Začal jsem se teď ve Skautském institutu starat o kulturní dramaturgii, a protože není v centru Prahy moc míst, které by dávaly prostor experimentu, oslovil jsem Iana, který má přehled. Skauti mají v plachtách čerstvého větru docela dost a chtěli bychom jej ukázat širší veřejnosti.

Ian: Za mě jde hlavně o velkou důvěru v publikum, které má Skautský institut. Spojují se v něm klíčové kvality: otevřenost novým vjemům, zvídavost a taky určitá poctivost a vytrvalost. To je nejlepší základ pro proniknutí do experimentální scény. A každé propojení jakýchkoli scén, okruhů či skupin lidí vnímám jako pozitivum – historicky mezi skautingem a experimentální hudbou příliš vazeb není.

Čím program ve Skautském institutu odstartujete?
Ian: Minifestivalem. Ten se skládá ze tří koncertů: 21. 4. Stratocluster, 25. 4. Děti mezi reprákama a 28. 4. Loliny Loopy. Stratocluster, kde hraju, se věnuje převážně multimediální a performativní improvizaci a náš koncert bude navazovat na „bojovku“, kterou jsme v roce 2014 připravili pro festival Alternativa. Začneme na pavlači a postupně se za pomocí různých táborových her a prvků přemístíme do Studia, kde bude pokračovat koncert. Děti mezi reprákama je kapela Dominika Zezuly (post-hudba), která volně proplouvá vlnami elektroniky, folkovým písničkářstvím s místy epickými popovými aranžemi. A Loliny Loopy je duo Jáchyma a Matěje Šenkyříka. Vychází z populární hudby - její harmonie a postupy jsou abstrahovány a narušovány, povědomost i líbivost zůstávají.

Jaký je výhled případného koncertního provozu?
Ian: Studio Skautského institutu nabízí velmi tvárný, jednoduchý prostor se spoustou možností, včetně zvukové a světelné techniky a proměnlivých dispozic. Taky chceme vystupujícím nabídnout možnost vystupovat i na pavlači či v jiných prostorách budovy a dát tak možnost i site specific projektům, buď upravených pro dané prostory nebo vzniknuvší přímo pro ně. Nebojte se ozvat!

Tomáš: Přesně tak, ideálně bychom chtěli, aby okolo pavlače vznikla experimentující komunita.