Camilo Lara: Jako byste ji dělali levačkou

Camilo Lara představuje taneční tyjátr s názvem Instituto Mexicana del Sonido nebo taky Mexican Institute of Sound a u nás nebudou hrát poprvé, on a jeho parta. Pokud se obáváte ryčného kolotoče, který jen vyfutruje původní hudbu a pověsí ji na hák tanečního beatu, jste vedle. Kombinace mexického folku, cumbie a západních stylů nezná jen poklus po danceflooru, stejně jako texty nejsou jen o pouťových holkách, ostatně poslední album se jmenuje příznačně Politico. Jak to bude ve skutečnosti? Dance to night, revoluce zejtra? Uvidíte sami, v Roxy, 25. září>.

Jak bys popsal svoji hudbu někomu, kdo ji nikdy předtím neslyšel?
No… moje hudba je, jako byste ji dělali levačkou. Když hraju s rockovýma kapelama, říkají, že hraju elektroniku. Když hraju na elektronických festivalech, říkají, že hraju cumbiu (velmi populární tropický styl, pozn. red.). Hrál jsem také na cumbia festivalech a všichni mi říkali, že hraju rock, hip hop nebo cokoliv dalšího, jen ne cumbii. Takže je to těžký. Je to prostě jen taneční muzika, bez ohledu na škatulky.

Vracíš se po roce do Prahy. Pamatuješ si poslední vystoupení v Paláci Akropolis?
Bylo to divoký! Bylo to neskutečný! Ten koncert byl hodně punkový, ale hrozně se nám líbilo, že i když lidi nerozuměli tomu, co zpíváme, tancovali jako šílení.

Koncertuješ po celém světě, můžeš porovnat publikum v Mexiku a v Evropě? Jsou velké rozdíly?
Ano, jsou. Třeba ve Spojených státech mají divnou posedlost škatulkováním veškeré hudby. A je jedno, jestli hrajete na world music festivalu, hipster nebo latino akci. V Evropě, mám pocit, jde jen o hudbu. A to miluju. A mexické publikum? Jsou to šílenci, vždyť víte, šílený Mexičani!

Poslední album Politico se inspirovalo současnou politickou situací a násilím spojeným s drogovým byznysem. Z velké vzdálenosti z Evropy vypadá situace opravdu nebezpečně a kriticky. V jednom interview jsi dokonce řekl, že jsi začal na albu Politico pracovat po tom, co jsi zjistil, že policie zajistila čtyři tuny C4 v sousedním domě. Jaký je v těchto podmínkách každodenní život?
Zní to hrozně, ale zvyknete si. Ten příběh je pravdivej a bylo to dost děsivý. Naštěstí Mexico City nemá takovou zločinnost a není v něm tolik násilí jako ve zbytku země. Pořád ale vídáte hodně drsný zprávy. Mexico City je velkoměsto jako jakékoliv jiné, je tady určitá míra kriminality, podobná Chicagu nebo Riu. Mám normální život. Procházím se, jezdím na kole, chodím venčit psa do parku… Kulturně prožívá Mexico City úžasný období. Pravděpodobně proto, že se sem stěhuje hodně kreativních lidí z ostatních měst. Takže pokud se pohybujete v kultuře, Mexico City je to pravý místo pro život.

Video k singlu Mexico se natáčelo během velkých studentských demonstrací v roce 2012. Zlepšila se od té doby situace?
Mmmm… ani moc ne. Momentálně se nacházíme v temném období naší historie. Proto si myslím, že jedinou pozitivní věc, kterou můžete dělat, je vytvářet silnou kulturní komunitu, která vzejde z občanské společnosti, ne od vlády.

Vraťme se k hudbě. Věděl jsi, že naše lidová hudba – konkrétně polka – v minulosti ovlivnila tu mexickou?
Ano! Mluvil jsem o tom s hodně lidmi! Jsme zvláštní. Například nechápu, že naše lidová hudba nemá bubny, zato máme dechy a trombóny! Polka a banda (mexický žánr podobný polce, pozn. red.) jsou jako sestřenice.

Od DJingu ses posunul ke hraní s živou kapelou. Co tě k tomu vedlo?
Vždycky jsem dělal oboje a oboje si užívám. Jsou to jiné zážitky.

Mohl bys poslat vzkaz českým fanouškům, kteří se chystají na váš pražský koncert do Roxy?
Nejdůležitější… přijďte na koncert! Bude to divoký! Pokud vás baví punk, balcan beats, hip hop, cumbia nebo rocksteady, nesmíte chybět. Na koncert v Praze se moc těšíme, jsou tam cool lidi.