Andrea Morávková | Články / Reporty | 07.12.2012
Super Tuzex Bros. Tihle kluci s obráceným křížem ve znaku se zřejmě stylizují do jemnější verze satanistického rocku. Jak jinak chcete vysvětlit přítomnost Beetlejuice (ďábelsky vyhlížejícího baskytaristy) a postavu frontmana, který se zpěvem blíží lecčemu od Placeba až po Marilyna Mansona. A hlasový projev spolu s rudými světelnými prvky dokázal vytvořit potřebnou před-lůnovskou atmosféru, ne-li přímo fanatický stav, naštěstí bez vyřezávání pentagramů do kůže. Super Tuzex Bros navodili pocit, že se jedná o záměrný kontrast k tomu, co má přijít. Zazněly skladby jako LALA nebo Kill, Kill Me a ďáblova pára, jak se zpívá v jedné jejich písničce, byla natolik patrná, že obarvila na černo všechno okolo.
Okolo deváté pronikl na pódium svěží modrý vánek v podobě chladivého Lůna. Veškerý strach z ex-khoibovských pocitů a reminiscencí se podařilo zaplašit už při prvních tónech. Dobře, podobnost tam je, ovšem nic to nemění na tom, jak magicky LUNO působí. LUNO – jak příznačné jméno pro projekt, jehož zpěvačka odešla z předchozí kapely právě kvůli nastávajícímu mateřství. Jednoduchost a čistota hlasových linií Emy Brabcové zastavily časoprostor a uvedly publikum do stavu hypnózy. Jestliže sama kapela si přivlastňuje žánrovou škatulku „psychopop“ s prvky „elektropopu“, je to trefné. Koncert paradoxně začal skladbou Wrong Start a pokračoval v lahodném tempu skladbou Her Sex Code, kde Eminy polopokleky v sukýnce držely publikum ve stavu „čistého vnímání“. Zazněly i věci jako This Is the Fake nebo Zeroth. Čtveřice se celkem striktně držela playlistu nového alba a dotáhla to až do konce s postupnou jemnou gradací. Ema Brabcová místy příjemně zajela do bratrských vod elektra a do zátočin à la Khoiba, když v některých polohách silně připomínala etérickou Lou Rhodes z Lamb. Hudba LUNO je postavená nejenom na míchání stylotvorných prvků, ale i na jasných tklivých textech, které celku dodávají potřebnou dávku melancholie.
Potom, co bylo debutové eponymní album zařazeno mezi „25 nejlepších českých alb roku 2011“ a vyhlášeno jako „9. nejlepší česká deska roku 2011“, doufejme, že nová nahrávka Zeroth popluje stejným směrem. Vystoupení v Roxy útočilo na všechny druhy emocí podobně jako nové album, které se může zdát zpočátku těžší, ale postupně přechází do stavu beztíže. I když by se dalo říct, že muzika Luno je určena uzavřeným lidem, věřím, že po úterním křtu mu na chuť přijdou i jedinci extrovertnějšího ražení. Žádná negace – jen hudba! A to sakramentsky dobrá.
LUNO
4. 12. 2012, Roxy, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.