Články / Recenze

John Frusciante jako symbol lehkosti

John Frusciante jako symbol lehkosti

Tereza Tůmová | Články / Recenze | 26.02.2013

Je únor, od zářijovýho vydání Fruscianteho novýho alba nějakej čas. Pouštím si to zas a přemejšlím, jak jsem při prvním poslechu zoufala, že život je na konci tunelu, kterej nekončí světlem, ale dírou s pádem o pár levelů níž. Zajímavý, jak se vzpomínky lehce otisknou a přenesou pomocí hudby, z pohledu dneška to bylo báječný období a při poslechu PBX Funicular Intaglio Zone se začínám radovat. Frusciante jako symbol lehkosti. Miluju ten jemně odrbanej charakteristickej hlas. Představuje uvolněnost člověka, kterej našel po všelijakym opojení a sebedestrukci směr života a přetavil hudbu v prostor pro nekonečně nadšený experimentování a ukojení touhy po svébytnym vyjádření.

Trvalo to pár let, než si, jak sám říká, ošahal všechny programy, který mu dneska umožňujou syntézu přístrojový techniky s lidskym elementem, tolik ovlivněnym popem a rockem z doby o dekádu a dvě dřív. Zkušenosti kombinovaný s rytmem osmdesátkovýho acid houseu, vliv přátelství a spolupráce s Omarem Rodríguez-Lópezem, to dalo vzniknout „progressive synthpopu“. Po tříleté pauze od desky Empyrean se loni v červenci objevilo EP Letur-Lefr, spíše navazující na předcházející tvorbu, odlehčeně naléhavé a přímočařejší. Jako můstek slouží volně stažitelný song Walls and Doors.

Přestože album PBX Funicular Intaglio Zone vznikalo během několika měsíců a střídá styl se stylem skladbu za skladbou a rychlé střihy v rámci songů, považuju ho za jedno z nejucelenějších poslední doby. Songy se přelévají neuvěřitelně svižně a stopáž ke třiceti sedmi minutám vyplní vyčerpávajícim rytmem bez zbytečností a monotónních vycpávek. Od začátku do konce se Frusciante drží jednoduchý linky směrem vpřed s pravidelnejma oscilacema klidu a naléhavejch výbuchů, který udržují pozornost a nutí sledovat expresi každýho jednoho beatu. Je to lepší než film.

Na cestě k vnitřnímu srovnání dochází k introspekci vztahů uvnitř sebe sama, stejně tak i interpersonálních, s nadějí na přijetí okolím si klade otázky a hledá cestu k osvobození. Občas uklouzne po hladký ploše tanečního rytmu až ke klišé typu „Respect who you are inside/ let your heart be your guide“ v songu Mistakes, ale zpátky si mě získá rozvahou a návratem ke starším deskám v závěru, „nothing disconects us/ not silence or time“. A nemůže mě nenadchnout introvertní prohlášení o mlčenlivosti ve světě zaplavenym žvástavejma kecama.

S nadšením vlastním cílevědomým muzikantům se schopností nahrát a vyprodukovat celou desku s minimální výpomocí mířím ke stejnýmu na druhý straně příjmu, Frusciante pro samotáře a sólo poslech s maximálním vtažením do klidnýho světa neustálých pochybností, burcujících k honbě za novym, neobjevenym a překvapujícim. Posledních pár tónů a terapie končí. Now, I can almost face myself.

Info

John Frusciante – PBX Funicular Intaglio Zone (Record Collection, 2012)
www.johnfrusciante.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace