apx | Články / Sloupky/Blogy | 08.09.2012
(Píše se prosinec 2010.)
Je to dva roky, co Motörhead vydali desku Motörizer. Zrovna jsem pro Reflex psala noticku „U vytržení“ a z více důvodů mi přišlo vtipné dostat tam právě Lemmyho. Motörizer je moje suverénně nejoblíbenější deska od Ace of Spades a kompilačky No Remorse (1984). Od té doby mě nechali napsat jenom „Never more“.
1980, 1984, 1994, 2004... to je jedno. I v roce 2014 budou Motörhead znít furt stejně. Důkaz? Aktuální The Wörld Is Yours. Nemá cenu psát recenzi. Deset skladeb, stroj času, hurá zpátky do osmdesátek (nevím, jaké to tehdy bylo, jelikož mi byl rok). O čtvrtstoletí později: otvírák ze zlatého fondu (Born to Lose), čím větší klišé, tím větší nářez (Rock’n‘Roll Music), obvyklý rukopis (Bye Bye Bitch Bye Bye, Devils in My Head) a užitečná moudra strejdy Lemmyho (I Know What You Need, I Know How to Die). „Ten svět je fakt zkurvenej, mam to rád.“ Miluju Motörhead. V jejich světě je všechno tak jasné a jednoduché. Chlast, děvky, chlebíčky a rokenrol, nazdar hodiny.
Al Burian popisoval v jednom ze svých starších textů rozčarování nad „kultem“ týhle kapely a že aura, kterou kolem nich vytváří jejich pověst, je po letech už hrozně vyšeptalá. Well, Lemmymu je 448 let (podle kočičího kalendáře), takže nejspíš můžeme bejt rádi, že ještě neodešel do rokenrolovýho důchodu nebo za Elvisem, což by asi způsobilo větší rozčarování, ne-li rovnou definitivní vystřízlivění. Slovy Tonyho „Mr. Manchestera“ Wilsona: „Máte-li na výběr mezi legendou a pravdou, berte legendu.“
Poprvé jsem viděla Motörhead na festivale v Trutnově v roce 2004. I náš grafik tehdy na pódiu líbal jejich kopák, Lemmy dostal při koncertě kelímkem po hlavě a já si ze setu pamatuju akorát Ace of Spades a cover od Sex Pistols, jelikož jsme se tam se zpěvákem Vypsané fixy neuvěřitelně zřídili už když hráli Esgmeq a Sunshine. Naposledy jsem viděla Lemmyho před dvěma lety někde v Německu poblíž Frankfurtu, už přesně nevím, co to bylo za vidlákov, ale všichni tam na džískových vestičkách měli nášivky Kreator a Saxon. Taky si nepamatuju skoro nic kromě Ace of Spades a Rock Out (z tehdy nové desky) a toho, že padal sníh a letadlo pak mělo skoro půl dne zpoždění a mně bylo strašně blbě.
Je mi jasné, jak málo čtenářům se tímto trefuju do vkusu a dokonce ani nebudu tvrdit, že The Wörld Is Yours je deska röku. Není a považuji za vysoce nepravděpodobné, že by kdokoliv na přelomu let 2010 a 2011 konvertoval k heavy metalu. Ale co je dobré, zejména v tento sváteční čas, zdůraznit? Motörhead nám každé dva roky připomínají, že na světě, kromě všech globálních průšvihů a neschopnosti a neochoty je řešit a všeobjímající nespravedlnosti, pořád zůstávají taky chlast, děvky a chlebíčky. A rokenrol. The Wörld of Motörhead Is Yours. Proto tváří nové rubriky, která bude provázet Full Moon v příštím roce, je v prosinci Ian Fraser Kilmister aka Lemmy. Plynou z toho dále dva poznatky. Za prvé, budeme vycházet nejmíň celý příští rok. Za druhé, jsem z Motörhead opět u vytržení.
Vyšlo ve Full Moonu #8> / 2010.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.