Články / Reporty

Colours of Ostrava - den 1 - Zlobivý chtěj víc

Colours of Ostrava - den 1 - Zlobivý chtěj víc

Veronika Miksová | Články / Reporty | 15.07.2016

Začátky se vyznačují divokostí. Rozbaluju batoh a proklínám personál outdoorového eshopu, nechali tam kódovací magnet. Když to nejde silou, jde to ještě větší... kleštěma, modrej inkoust z vložené ampulky mi teče po rukách a rozpíjí se stejně jako moje oči v prvním slejváku letošních Colours. Vinárnu jsem si už označkovala, nasávám lidi, vlhko všude, komíny na místě, vdechuju cigaretový kouř a vůně známé i neznámé. Co chcete slyšet? Chceš připálit? Kafe, kafe. Proplítám se mezi deštovými vílami, kopanec od espressa a do deště, do brutálního slejváku, sraz v podchodu, dívčinky s malinovými pusinkami bez pláštěnek, přilepené šaty, zaslepená touhou. Převlíct a pokusit se v letu zachytit první ocelově zabarvenou rukavici skafandru, kterou odhazuje Jane Fonda jako neodolatelná Barbarella - The Ills. Instrumentálka, jedna z koncertně nejaktivnějích slovenských band. Dvě kytary, basa, bubny, kluci do toho řežou snaživě. Žánry se střídaj zběsile - postrock, shoegaze, math rock - i během písní až nevím, kde mi hlava stojí a jestli se mi zdá ta urputnost sympatická.

Mám bejt otevřená, ale flákota, kterou mi hodí údajná naděje britského rocku Nothing but Thieves, smrdí na dálku. Hlavní stage pro kapelu, jejíž zpěvák by měl přes usta nosit lepící pásku, nejen aby si do huby nebral Where Is My Mind od Pixies. Uf. Sápu se po další rukavici, kterou odepínají se strohostí sobě vlastní B4 se svými krautrockovými předělávkami Plastiků. Jak mi v Malostranské besedě sedli, nemůžu se tady v té dunivé okleštěnosti chytit ač by jeden řek, že zataženo, industriál a rezavý plechy prohýbající se pod sekanou němčinou jsou pro ně ideální konstalace. Mezi oblaky se zjevuje měsíc, přihořívá, poodhalování horních partií a bum. Nic tam není. Tame Impala, které jsem neuváženě pasovala na hvězdu čtvrtka nepředvedou nic než lentilky pod kobercem. Lačně olizujeme spoře nabízené psychedelické barvivo ve chvílích, kdy nevzrušeným davem probíjí věci z prvních dvou desek. Ale pak? Pak je tam ta hnusná lepivá čokoláda. Pachuť na patře. U kterejch dveří se z nich stala tklivá nudná popina? Obligátní konfety, efekt Flaming Lips se nekoná, nemaj holt po bocích podia kozaté roztleskávávačky.

Neupínat na minulost, opakuji si mantru cestou na znovuvzkříšené shoegazery Slowdive a všude vidím modrovlasé dívky. Klín, který odhalí blištivě oděná Rachel Goswell nemůže nelapit. Pohlcuje a já vzrušená odhaluji jak hluboký může ponor být. Utíkáme do louží mezi neupovídané skalní a vyměnujeme si dojaté pohledy. Tenhle reunion je fatální. Ale je tu mantra, pamatujete? Nezapomínám na budoucnost, chci víc a zlobivý holky obvykle nekončej u klína, končej na Brodce, zabořený v bahně a utančený k životu. Dost se o ní napsalo, polský Pop Idol z roku 2004 a ted? Vím, že se tam tím neprostupným davem musím protlačit a nelituji. Bíle oděná kapela, Brodka ve vlajících kalhotách si na módu potrpí, víme. Neskutečně mile komunikuje v polštině i angličtině. Poslední deska, do které se mi nesnadno pronikalo, naživo lomcuje tělem a přináší kýžený čtvrteční vrchol.

Info

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016
Dolní Vítkovice, Ostrava

Foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace