Články / Reporty

Creepy Teepee a nová teritoria na hranicích umění a kýče

Creepy Teepee a nová teritoria na hranicích umění a kýče

prof. Neutrino | Články / Reporty | 14.07.2015

Festival Creepy Teepee je už sedmým rokem přehlídkou současného hudebního undergroundu, který se teprve klube na svět a je příjemnou alternativou opulentních monstr festivalů, sázejících především na velká jména a mnohatisícový dav, úprkem přebíhající z bodu A do bodu B. „Creepko“ je naopak subtilním festivalem vesměs čerstvých a neokoukaných tváří, o kterých možná ještě teprve uslyšíme - nebo taky už vůbec ne, hrajících pro pár stovek zapálených insiderů. To však rozhodně neznamená, že kapely a projekty, které zde mohou předvést na malé ploše svůj „kreativní potenciál“, kvalitou zaostávají za produkcí „vyhajpovaných“ kapel, které hrají na mamutích festivalech za mnohem nehoráznější sumy pro mnohem anonymnější publikum.

Tady si každý vidí doslova do talíře a všechno má svou specificky domáckou post-undergroundovou atmosféru. Pozorovatel si může připadat jako na větším rodinném mejdanu pražských hipsterů, kteří s sebou vzali na výlet do Kutné Hory i své cizojazyčné přátele. Určitým pojítkem zúčastněných je i nevtíravý aktivismus a DIY přístup, který vedle podpory anti-nazi hnutí Good Night White Pride je solidární i s politickými uprchlíky a k občerstvení nabízí veganskou stravu, bez obvyklých festivalových klobás a langošů. Vegetable coconut curry by bylo škoda neochutnat. Sympatické je i to, že výhradním pivním arbitrem festivalu je malý pivovar Kocour ze severočeského Varnsdorfu, a ne provařený pivní monopol.

Organizátoři A.M. 180 collective, coby dlouholetí slídilové nových teritorií hudebního spektáklu na hranici umění a kýče, se od samého začátku nebojí jít napříč všemi progresivními, ale i na čas odloženými žánry, a tak i letos jsme se pohybovali na škále od dystopického popu Holly Herndon nebo post-punkových Yung přes arteficiální ambient dubstep Dné-ho, sveřepý indie hip hop klanu TTF The Gang nebo psychedelický space rock Kinga Khana a jeho The Shrines až třeba po freak folk šraml britských Crywank. O jména a žánry tu však opravdu tolik nejde, jako o určitou nedeklarovanou pospolitost a hledačskou umanutost s obdivem ke všemu, co se tak trochu vymyká, a k outsiderství jako osobitému projevu existence citlivě vyhraňující se z pohodlnosti mainstreamu.

Byl jsem účastníkem na prvních ročnících Creepy Teepee, když se festival konal ještě na nádvoří jezuitské koleje. Je pravdou, že současný areál starého pivovaru sluší festivalu asi přece jen víc. Rozdělení na vnitřní „industriální“ prostor, který svým vykachlíkovaným interiérem připomíná jatka a je vyhrazený především elektronickým solitérům, a na venkovní stage, kde můžou pro změnu publiku přiblížit svou komunikativnější tvář ostatní bandy, je rozhodně dobrou dramaturgickou volbou dua Hošek – Bolf, jejichž vkus se stal pro festival signifikantním. Osobně doufám, že se jim podařilo na vstupném vybrat alespoň tolik, aby se mohl, bez problému, konat příští ročník. Rád přijedu do středočeského města, které je kromě unikátní gotické katedrály svaté Barbory a proslulé kostnice známé i jedním z nejobjevnějších festivalů v české kotlině.

Info

CREEPY TEEPEE 2K15
10. - 12. 7. 2015 2015
bývalý pivovar Lorec, Kutná Hora
foto © Creepy Teepee

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace