Dälek: tradičně zarputilí

I schizofrenie může být osvěžující. Rap je z povahy rozkročen tak, že každá noha stojí na jiném hudebním kontinentu a rozkrok omývá mořská voda. Nenosím kšiltovky, což je v tomhle případě výhoda. Výhoda na rapu, kde nikdo nekouká, jestli náhodou nemám lepší než ostatní. A na rapu pro lidi-které-nelze-žánrově-vymezit nikdo nekouká, co to mám kurva za debilní kšiltovku. Dälek jsou ta druhá varianta.

Promotéři se vyšvihli a nešetřili ani na předkapelách. A Kyklos Galaktikos nikdy nehrají stejně. Vokály se podřizují hudbě a nemohou stát samostatně, slova nejsou příliš důležitá, ale zvuk si drží jasnou linku. Projekce, která slouží jako strohé osvětlení, a už od začátku slušně naplněný sál. Jen bych uvítal méně rozvláčnosti, kudrlinek a víc tahu na branku. Bez střelby góly nepadají a já nechci o Kyklosech slyšet, že to je „rap pro hipstery“, ale v pondělí jsem to měl na jazyku taky. Jakkoli připouštím, že na slovo rap je tu třeba rychle zapomenout.

S vystoupením Five Seconds to Leave nemůžu sloužit. Ne snad že bych ho prokouřil venku nebo že by tělo odmítalo reagovat, na první i druhý pohled spokojený posluchač. Ale hlava chtěla víc gradace. Nic proti kytarové agónii, zajímavá volba, ale i při pravidelných pohybech krční páteře jsem tajně doufal, že brzo skončí a nebude se prodlužovat čekání na hlavní aktéry. Kamarád nenápadně šeptal: „... tohle je novej materiál, ale starší věci mě bavily víc.“

Buď jak buď, na Dälek se ještě chvilku čekalo a ve venkovních hloučcích se cigára kouřila s nedočkavou obezřetností, uši nastraženy. DJ rEK začal s nenápadnou hlukovou selekcí, ale když se za jeho zády rozsvítil velkoplošný nápis Dälek, kolektivní vědomí v sále se jednomyslně shodlo, že s očekáváním inferna jsou tu všichni správně. Kompletní setlist si najděte jinde, ale v průřezu nic zásadního nechybělo. MC Dälek si při své výšce musel mikrofon nahýbat dolů a v kombinaci s jeho zaťatým postojem bylo jasné, že dav ani mikrofon šetřit nebude. Žádné velké rapové výkony, ale intenzita (tečky, mezery a velká písmena doplňujte dle uvážení) v kombinaci s industriální masou v pozadí nenechávala příchozí v klidu a v předních řadách byl dokonce trvalý moshpit. Mike Swarmbots v divokých kreacích přesně sázel potřebné efekty a největším překvapením byl příspěvek DJe rEka, jehož scratche nápaditě zapadaly do industriální štvanice. Celkový projev byl pevně sevřený jedinečným zvukem, který nepřipouštěl výraznější odchylku a odpovídal albové podobě.

Potěšilo také Dälekovo tričko s výčtem rapových praotců, kterým se jasně hlásil ke svému původu. Protože Dälek je rap v čisté podobě, bez příkras a fintiček. Tomu odpovídala i teplota v sále, která se povážlivě šplhala nahoru. A díky několika ochutnávkám z nového materiálu tvrdím, že tahle partička, ať už v jakémkoli složení, bude mít co říct i příště. Ať s deskou, nebo live.