David Pešek, Amrit Sen (SANANIM): Pečovat o sebe hudbou

Zařízeními SANANIM projdou tisíce závislých ročně. Dnes se jedná o jednu z největších nestátních organizací tohoto typu, poskytující služby od prevence, péče, léčby až k resocializaci závislých. K jejím třicátým narozeninám připravili na podporu klientů i služeb David Pešek a Amrit Sen benefiční hudební kompilaci. Jak projekt bujel, přispělo nakonec na kompilaci více než sto kapel. Sanitas Animae je k poslechu i koupi na Bandcampu.

Programové prohlášení SANANIM začíná velmi působivě: „Nechceme lhostejně míjet ty, kteří ztratili víru v sebe, druhé, lidskou existenci.” Stalo se vám něco podobného, jaké cesty nebo zkušenosti vás dovedly zrovna do téhle práce. Která asi není jen prací?
DAVID: Já myslím, že je úžasný, ale ne zcela běžný, když je člověk v kontaktu se smyslem anebo vírou. Říká se, že to je dar. Mně se samozřejmě v životě stává opakovaně, že jsem spíš v kontaktu s nesmyslem. Vypadá to vtipně, ale myslím to doslova, člověk zažívá hodně zmaru, kam se podívá. Ale člověk se musí pasovat především se svým stínem. Žít s ním celý život. Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem. Pečovat o smysl? Důležitý. A moc s tím pomáhat ostatním? Důležitý.

Nedávno jsme tu měli klienta po plicní resekci. Jedná se o operaci, kdy se odebírá celá jedna půlka plic, musí se kvůli tomu odoperovat i několik žeber, aby se tam dostali. A ten klient odešel z plicního sanatoria. Člověk když se sklonil, tak mohl zřít dovnitř. Odešel z nemocnice, potřeboval drogy, v tý nemocnici mu nedávali žádnou substituci, žádnou náhražku či léky, byl závislý. Pečovat o smysl je důležitý.

AMRIT: Osobní zkušenost a příběhy mnoha velmi blízkých i vzdálenějších přátel. Mnoho příběhů skončilo tragicky a velmi smutně, jiné pokračují přežíváním, a naštěstí i příběhy, které pokračují radostnějším životem v uzdravení.

Vidíte vývoj, co se týká počtu lidí, kteří propadnou drogám? Má to vzestupnou tendenci, mění se nejohroženější věkové kategorie? Odráží se v tom třeba i kvalita nebo nedostatek zákonů? Před pár dny jsem zaslechl, že Kladno chce rozšířit počet heren, protože… No důvod se vždycky najde, nejčastěji je to zaklínání se ilegálním bujením heren a podobně.
DAVID: O tomhle bych mohl mluvit hodně dlouho. Takže nechávám odpovědět Amrita.

AMRIT: Vývoj sledujeme, z každodenního kontaktu s klienty, z pohledu člověka, který se i mimo práci zajímá a rozhlíží se kolem sebe, i z odborných zdrojů. Zůstávám ale především u života konkrétních lidí, ke kterým mám nějaký vztah. K vývoji z mého pohledu snad jen to, že se dnešní nejmladší generace pouští častěji závislosti vstříc směrem do digitálního světa než do světa drog, a taky, že generace injekčních uživatelů stárne a dlouhodobých, často velmi zdevastovaných uživatelů drog přibývá. Vznikla tak cílová skupina s velmi specifickými potřebami a Evropa i svět se učí, jak s lidmi z této skupiny pracovat. Česká republika v tomto ohledu, na rozdíl od jiných zemí východního bloku naštěstí nezaspala a patří k těm, kteří to v rámci možností umí.

Podporuje vás stát i město, mezi sponzory vidím i Prazdroj. Není to trochu zvláštní, když výrobce alkoholu podporuje abstinenci? Nic proti dobrým úmyslům, ale představuju si pouličního dealera, který přes den prodává a v noci posílá prachy na odvykačku.
DAVID: Otázka spolupráce s alkoholovým průmyslem je vážné dlouhodobé etické dilema. A netýká se to jen alkoholu, ale i tabákového, herního nebo třeba farmaceutického průmyslu. Odborná obec se v tom jednotně neshodne. A neshodneme se v tom ani v rámci organizace. Ale poctivě se tomu věnujeme. Chci vysvětlit, že od Prazdroje máme peníze na to, že dáváme fouknout lidem na festivalech, jestli je bezpečný sednout za volant a jet domů nebo se jít radši pořádně vyspat před cestou.

Poprosil jsem kamaráda Martina Hulíka, který je vedoucí v Terapeutické komunitě SANANIM, aby se k tomu vyjádřil, protože je v tomto směru hodně skeptický:
“Rozdíl je samozřejmě v tom, že Prazdroj je legální byznys. A abstinence není v mnoha našich projektech hlavním cílem naší práce, v jiných je zase hodně důležitá. Ale sám to považuji za nešťastné a byl bych radši, kdyby SANANIM s žádným alkoholovým průmyslem nespolupracoval, zejména ve smyslu společných projektů nebo přijímání peněz. Přestože věřím, že organizace je použije čistě ve prospěch klientů. Nejcennější, co máme, je důvěra veřejnosti a klientů, se kterými pracujeme. Zbytečně si s ní tímhle zahráváme.”

Na otázku, zda účel světí prostředky, si každý musí udělat názor sám. Každopádně musím podotknout skutečnost, že získávat peníze na naše služby a pro naše klienty není věc jednoduchá.

AMRIT: Mám na věc stejný pohled, jako David a Martin.

Jestli jsem to pochopil dobře, podílíte se i na vydávání časopisu Dekontaminace, který se věnuje prevenci, ale dostupný je jen pro uživatele drog a odbornou veřejnost. Není to škoda? Jsem uživatel drog a rád bych si ho přečetl, co pro to můžu udělat?
DAVID: Po pravdě si to kdokoli starší 18 let může stáhnout na edekontaminace.cz a číst. Klíč je v tom, že to je časopis tzv. terciární prevence, čili řeší především možnosti snižování rizik - zdravotních, psychických -, když už drogy bereš. Pokud je nebereš, tak to není moc pro tebe. A taky jsou tam články pro kolegy těchto služeb. Však koukněte. Není tam nic závadného, jen se někdy bojíme, možná zbytečně, že by to mohlo být pro někoho návodné brát drogy.

Podobně ti ale může připadat kuriózní plátek, co vydávají chovatelé pejsků, když nejsi pejskař. No a jsou tam nehezký věci taky, jak třeba ošetřit absces, který vznikne zanícením místa vpichu apod. Ale snažíme se tam dávat i věci „nedrogový”. Jinak ho tiskneme v nákladu 5-7 tisíc a rozesíláme do všech káček a terénů po republice, vychází ca čtyřikrát ročně.

AMRIT: Dekontaminace i eDekontaminace je velice specifický časopis, věnovaný nejen, ale především injekčním uživatelům žijícím na ulici. Mám dlouholetou zkušenost, že když se dostane do rukou běžného občana, bývá vyděšen a pohoršen. Zkusil jsi někdy Dekontaminaci prohlížet v metru, tramvaji nebo ve vlaku? I těm liberálnějším je často třeba vysvětlovat. Na druhou stranu je osvěta a edukace nedílnou součástí naší práce. Dekontaminace je velmi šikovný, v rámci možností i vtipný časopis, který ke čtenářům mluví uchopitelným nebo jejich jazykem a má velký vliv na snižování rizik, pro ně i zbytek společnosti. V neposlední řadě někdy bývá impulzem a průvodcem na cestě k uzdravení.

Podle čeho jste vybírali kapely na kompilaci? Ten výběr je brutální kvantitou i nadžánrovostí, tohle se jen tak nevidí. Kdo dělal dramaturgii a jak hbité byly kapely, jak ochotné? Kolik jste jich oslovili celkem?
DAVID: Chápu, že pro většinu lidí už je to nadžánrová záležitost, ale moje obzory v hudbě jsou mnohem širší. Původně tam mělo být ještě mnohem víc úplně jiných věcí, ale pár lidí vycouvalo a asi je to dobře.

Já doufám, že kompilace drží pohromadě, že dává lidem smysl. Je trochu pochmurná, myslím, že něco neverbálního silně vyjadřuje i o závislosti. To bloudění ve tmě a hledání světla. S tím souvisí i obraz od Toy_Box, která byla tak úžasná a namalovala silný obraz, který taky vyjadřuje kus toho chaosu a touhy po klidu.

Děláme náročnou profesi, každý si musí najít, jak o sebe pečovat, aby tohle mohl dělat dlouhodobě. Jedním z mých kanálů je rozhodně hudba. Poslouchám hlavně black metal, noise, ambient a taky hodně Dead Can Dance. Vždycky jsem dělal svůj roční TOP 100, ale už to pár let nestíhám, letos by se tam určitě objevil Steve Von Till, Oranssi Pazuzu, Paysage d’Hiver, Bell Witch nebo Krallice, mohl bych pokračovat dlouho, ale na tohle ses neptal. A jestli budou síly, tak budu moc rád, když se s Amritem vzchopíme a uděláme dvojku.

AMRIT: Nápad je Davidův, dramaturgie společná, nejvíc práce na kompilaci odmakal on. Vybírali jsme kapely a lidi, které známe a máme je rádi. Všechny kapely, které jsem oslovil, se přidaly s nadšením a na první dobrou posílaly tracky. Vím o jediné, která odmítla poslat track. Kluci nám vysvětlili, že hudbu vydávají jen prostřednictvím koncepčních alb, a proto na kompilace rezignovali. Současně věnovali naší organizaci merch a podobně, výtěžek půjde na klienty a služby SANANIM. Z hlavy nevím, ale spočítej si kapely na albu, je jich přes sto, k tomu připočti jednu a vyjde ti počet oslovených, kapel, o kterých vím, protože lidí, které jsme s výzvou k podpoře a pomoci oslovili, je daleko víc.

Už máte nějaké výsledky zájmu, kupujou lidi, podporujou hudební fanoušci?
DAVID: Statistiky Bandcampu zatím moc veselé nejsou, ale nemáme s tím zkušenosti, možná je to normální. Kompilaci si koupilo k polovině prosince asi dvacet lidí. Ale jsme z práce zvyklí mít radost i z malých úspěchů. Pro nás to byl krásný proces nehledě na výsledky a čísla. A zrodilo se něco krásného a krása nejde vyčíslit. Samozřejmě budeme informovat, co s penězi uděláme, v týhle době je nedostatek základních věcí, jídla, specifickýho oblečení jako spodní prádlo nebo ponožky, ale i spacáků nebo třeba termosky, prostě věci, co trošku zjednoduší život na ulici nebo squattech. Ale nepředstavuj si Ladronku nebo Cibulku, nejsou to moc kulturní místa.

AMRIT: Teď nevím, jestli mám psát spisovně, což nemám ve zvyku, ale tentokrát jsem se přizpůsobil, forma poslední otázky mi rozhodila koncept. Myslím, že je na hodnocení brzy. Hodnotit budeme koncem příštího roku, než, jestli Pánbu dá, vyjde Volume 2.