redakce | Články / Rozhovory | 11.03.2019
Druhý díl do malé mapy Žižkova? Ten první nastolil Marek „Zefv” Dočekal, který se nebál míst ani vyprávění, druhým povolaným je Petr Dlouhý, dramaturg divadelní a literární části festivalu Žižkovská Noc, kvůli němuž se celý poprask odehrává. S Petrem už jsme hovořili detailněji o programu, který má na starost a který není ani náhodou „doprovodný“, ale na místě je ptát se ho na místa. Na ta, která zná, má nejraději, která už nejsou a která dávají dohromady to, co se nepodobá často skloňovanému Kreuzbergu.
Venuše ve Švehlovce
Venuše je jedním z žižkovských míst, která jsou mi nejblíž, byť už je jedním krokem na Vinohradech. Za čtyři roky se Jakubu Čermákovi a kolektivu kolem Venuše podařilo vybudovat jedno z předních míst pro nezávislou divadelní kulturu v Praze a zásadně pomohl etablovat celou nezávislou scénu. Když si teď projíždím jejich program, nestačím se divit, kolik se toho v útrobách Švehlovy koleje dá udělat.
Střecha
Asi jsem vždycky byl jeden z těch lidí, kteří místo aby chodili na obědy, tak si koupí bagetu a útočiště najde na lavičce v parku. Střecha je ale výjimka. Skvělé jídlo, skvělý kolektiv a příjemná atmosféra spojená se silným sociálním cítěním je ideální gurmánská kombinace, která stojí za všechny výplatní pásky.
Náš klub, dříve Studio Žižkov
Prostor neoddělitelný od svého provozovatele, žižkovského démona Honzy Pařila. Prostor unikátní ve svém nomádství po žižkovských sklepech s nádechem genia loci Žižkova, kde se střídá neúprosná realita s fantazií. Jestli jsem si jistý, že mě (a gentrifikaci Žižkova) něco přežije, tak to bude určitě Honza, jeho studio, tiskárna a neuvěřitelný elán nepodvolit se vnějším okolnostem.
Pracovna
Pracovnu jsem si nikdy neasocioval s prací, ale vždy jen s velmi přátelským setkáním. Andrea a Honza jsou skvělá dvojice, která vybudovala nádherné místo pro setkání (a samozřejmě i pro práci). Na první schůzce měli strach v očích, že jim tam naprogramujeme nějaký black metal. Na té poslední nám ho sami nabídli. Andrea a Honza sice v Pracovně letos končí, ale jejich odkaz bude pokračovat, za což jsem jim moc vděčný.
Žižkovský tunel
Tunel to hell, jak by řekl Násilník. Pro mě je to kouzelné místo. Malá transdimenzionální brána mezi dvěma městy. Miluji tu akustiku. Zvuk, co se nese napříč tunelem, zvuk, co je slyšet dlouho před tím, než je vidět jeho zdroj. Zároveň je pro mě jakýmsi stigmatem nerealizovaných nápadů, na které nikdy nezbyl čas. Možná je to vůle samotného tunelu.
Kostnické náměstí
Jedno z mých nejoblíbenějších míst v rámci Žižkovské Noci. Náměstíčko, které se vždy mezi devátou a půlnocí stávalo meeting pointem bytostí různého charakteru, kteří brouzdali Žižkovem. Posprejovaná trafostanice, zídka jako stvořená na to sednout si s kytarou a vložit se do rukou příjemné melancholie. Teď je tam unifikovaný parčík s bezduchou kavárnou. R. I. P.
Prostor39
Nové místo, které jsem navštívil teprve nedávno. Spojení ateliérů, studia, kavárny a víceúčelových místností, to vše zasazené v příjemných a neumělých kulisách spojených s lidskou ochotou a otevřeností, je něco, co Žižkov nutně potřebuje. V poslední době se v týmu Žižkovské Noci divíme, jak nám prostory mizí pod rukama. Zavírají se, ruší. Majitelé nezvládají čelit negativním proměnám. I (ale nejen proto) je Prostor39 vzácností, která se musí hýčkat a podporovat.
Lipanská
Nemám rád příměry Žižkova a Kreuzbergu. Přijde mi to ujeté. Hlavně tím, že se Žižkovu ubírá jeho vlastní identita. Ale vždy, když se ocitnu na Lipanské a na chvíli zůstanu pozorovat okolní dění, mám v sobě lehké záchvěvy a déjà vu vystupování na Kotti. Líbí se mi ta lokální diverzita, mezinárodnost. Nikdo nikoho nesoudí, protože by nejdřív musel soudit sám sebe.
H2O
Další z prostorů, které spláchla gentrifikační vlna a ignorance majitele a na nějž lze už jen vzpomínat. Býval to úžasný sklep a nejútulnější pražský sál, kde sídlil soubor OldStars, který za řadu let vychoval nespočet skvělých herců. H2O bylo místo dotvářející divadelní trojúhelník Žižkova – spolu s Poncem a Venuší ve Švehlovce.
Alta
Byť není na Žižkově, ale v Holešovicích, je Alta jedním z míst, která by neměla nikomu uniknout. Nejprogresivnější scéna pro současný tanec poskytující zázemí jak uznávaným umělcům, tak těm, co jsou na začátku své umělecké cesty. Alta je místem i myšlenkou, která mě neustále inspiruje.
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…