Desky roku 2019 podle Full Moonu: 4. místo

Úvod roku tradičně patří nejrůznějším žebříčkům a i my pokračujeme v bilanční krasojízdě představením pětice zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Než se dozvíte kompletní výsledky, mrkněte, kdo se umístil na pozici číslo čtyři.

Domácí

4. Šimanský & Niesner – Tance neznámé (Stoned to Death) 42 bodů
Není nad to sledovat některé hudebníky ještě coby teenagery. Jakuba Šimanského a Tomáše Niesnera si tak můžete pamatovat z prostějovské alternativně metalové skupiny Unna, když často hráli vedle indie/noiserockových kapel z okruhu Máma Mrdá Maso. Ty časy jsou dávno pryč a Unna už novou desku snad nikdy nenahrají. Šimanský s Niesnerem vyrostli, vzali si akustické kytary a oddali se tomu, čemu se říká „americanprimitivism“, aby v našem prostředí oprašovali kořeny Johna Faheyho, Lea Kottka nebo Sandyho Bulla. Bluegrassová tradice amerického jihu, jiné ladění, rytmika, mantrické repetice? Dost možná nejpřekvapivější nahrávka loňského roku, dost možná nejpřekvapivější položka v naší top ten.

„Skladbám na albu nechybějí invenční nápady, melodické i aranžérské, příjemně pestré díky střídání různých otevřených ladění kytar. Repetice správně hypnotizují i gradují. Zvuk působí bohatě také díky kombinaci různých hráčských technik. Kytara například rytmicky vybrnkává rozložené akordy, zatímco slide kytara vplétá do podkladu melodické obloučky a glissanda. Vše je zkrátka „jak má být“. Tisková zpráva uvádí vtipný postřeh, že ‚Šimanský s Niesnerem obohacují americký primitivismus o český country folkový romantismus‛. Nevím, asi ano. Naštěstí však nevnášejí do country/folk/blues/ragtime/klasicizujícího gruntu nic naivně unylého.“ (Tomáš S. Polívka, Kulturní magazín Uni)

53 hlasujících vybíralo z 93 alb

Zahraniční

4. Tyler, the Creator - Igor (A Boy Is a Gun | Columbia) 33 bodů
Tyler Gregory Okonma vyrostl a zvážněl. Už dávno není tím rozjíveným hajzlíkem, který vévodil partě vyčazených vlčích spratků z humorného kolektivu Odd Future. Dospělost mu jde k duhu, jeho páté sólové album se dostalo až na vrchol americké hitparády a kritici jsou v předklonu. Igor vládne soulovými a funky rytmy, nechybí Solange, Kanye West ani Pharrell a stavil se dokonce i bíle pruhovaný Jack White. Tyler si prostě plní dětské sny, v klipu Earfquake si dokonce hraje na hasiče.

„Igor je bezesporu album o rozchodu, které uzavírá zničující „jsme stále přátelé?“ Jde ale spíše o prosbu než o otázku. Vede vás skrz bouřlivé a devastující okamžiky rané bolesti a odpírání, spolu se zoufalými pokusy získat zpět to, co bylo ztraceno. Nezapírá ani nedostatek rozhodnosti na konci, což je ten nejvíce zmučený prvek velké ztracené lásky. O to je ale silnější. Rozhodně to nejlepší, co Tyler dosud natočil.“ (Roisin O’Connor, Independent)

63 hlasujících vybíralo z 216 alb