Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 22.08.2016
Bosenští Dubioza Kolektiv se roku 2003 rozhodli hudebně vypořádat s marastem válečných let, nestabilní politickou situací i morálním a ekonomickým úpadkem. Na scénu vletělo početné, hlasité a kolem sebe kopající těleso s živelnou směsí hip hopu, ska, reggae, Balkánu i elektroniky a především provokativními texty, nenechávající na nešvarech své země suchou nit. Nekompromisní přístup i poskytování nahrávek zdarma vytvořili Dubioze oddanou fanouškovskou základnu a stálé místo ve festivalových programech. Letos na jaře přidala kapela do diskografie sedmou studiovou nahrávku s názvem Happy Machine. Jak přiblížili zpovídaní Brano Jakubović a Vedran Mujagić, název neodkazuje ke šťastnějším časům v jejich domovině, ale ke stroji na výrobu domácí pálenky. Vzorky z vlastní palírny s nimi můžete porovnat na letošním Rock for Churchill ve Vroutku.
Když tak člověk pozoruje vaše vystoupení, říká si, že jste asi museli být ve škole pěkní lumpové, co dávají učitelkám zabrat.
BRANO: Kdepak, my jsme byli hodní kluci – a to byl ten problém. Až teď, ve svých čtyřiceti, v sobě objevujeme nešťastná dítka, která začínají divočet.
Začínají? Coby kapela divočíte už třináct let!
BRANO: To je teprve začátek. Počkej, až nám bude padesát. Padesátka je nová osmnáctka!
Často kritizujete poměry ve vaší zemi. Vidíte za ty roky zlepšení situace?
BRANO: To je těžká otázka. Samozřejmě, že když to porovnáme s dřívějškem, ledasco se změnilo, skončil ozbrojený konflikt. Pokud ale uvážíš ekonomické a politické otázky, je to stejné jako za války, nijak se to neposouvá. Což je více méně problém všech balkánských zemí. Pro obyvatele je to velmi vyčerpávající, pořád vidíte ty samé politické strany bez šance na to, že by se objevila nějaká alternativa.
Opravdu se u vás nenajdou ani aktivisté snažící se o změnu, čerstvá politická krev?
BRANO: Nijak zvlášť. Snaží se, ale buď jsou příliš bezvýznamní na to, aby si jich někdo všiml, nebo se brzy stanou tím, proti čemu bojovali. Jakmile získají podporu ve volbách, hned podlehnou korupčnímu jednání. V soukromém sektoru se cosi rodí, což je pozitivní zpráva. Z politických stran ale žádná naději nepřináší.
Pokud je tomu tak, přemýšleli jste někdy o odchodu ze země?
BRANO: My už teď tři sta dní v roce strávíme mimo domov, takže svým způsobem emigranti jsme. Zrovna jsme o tom dnes ráno diskutovali. Naše životy jsou velmi blízké emigraci, není to, jako když skončíte v kanceláři a jdete domů. My jsme pořád na cestách. Díky tomu taky můžeme diskutovat o emigraci z různých úhlů, vždyť polovina země před dvaceti lety emigrovala. Vidíme, co se teď děje třeba v Sýrii, a velmi dobře tomu rozumíme. Ale abych vzal rodinu a odešel s ní žít někam jinam, to pro mě není cesta. Nejsem si totiž ani jistý, že bych byl schopný psát hudbu a texty, kdybych bydlel třeba v Lublani nebo Basileji. Měl bych jiný pohled na věc, nemohl bych tvořit stejným způsobem jako dosud.
Mnoho umělců, kteří z nejrůznějších důvodů odešli z bývalé Jugoslávie, pokračuje v tom, co dělali, jenže znějí odlišně. I když je to ten samý chlapík bydlící dříve v Záhřebu a dnes v Paříži – jeho práce se změnila. Možná se to těžko chápe, když navenek zůstává všechno, i řeč, stejné. Navíc přiznávám, že jsem svým způsobem staromilec a nechtěl bych, aby mé děti vyrůstaly někde jinde. Ta společnost, ve které teď žijeme, je velmi tvrdá, nicméně naučí je přežít ve světě, který se stává ještě drsnějším. Rád bych, aby dokončily střední školu v Bosně a poté snad studovaly jinde, aby viděly jiné možnosti. Drsná společnost tě naučí, aby sis všechno udělal sám. Protože ať chceš rozjet cokoliv, není na to vytvořen systém, musíš si ho vymyslet. Tímto způsobem jsme začínali my. Byl tu jakýsi systém, který jsme mohli využít, ale pro nás byl nevyhovující, takže jsme si vytvořili svůj.
Jenže začínat od nuly může být vyčerpávající, obzvláště když vidíš, že to jde jinde jednodušeji. Nebo rozdíly ve školství, když už se bavíme o dětech.
BRANO: Vidíme to na svých známých, kteří skutečně sbalili kufry. Je samozřejmě skvělé, že někam přijdeš a vidíš všechny ty možnosti. Soudě dle mých zkušeností – třeba studenti z vesnice, co přijdou do Prahy, pravděpodobně dokončí studia rychleji než ti, kteří z ní pocházejí. Musí. Nemají na výběr, nemají tu záchrannou síť. Ale možná se úplně pletu.
Co vaši hudební kolegové, také tak otevřeně kritizují režim?
VEDRAN: Vyrostla celá scéna. Už to není jako před deseti, patnácti lety, kdy se lidi ne snad přímo báli, ale rozhodně byli stydlivější komentovat dění. Dnes už s těmito tématy pracují. Což je velmi důležité, protože zároveň s nimi vyrůstá i publikum, které dané texty poslouchá a rozvíjí tak kritické myšlení. To je velmi pozitivní. Komunistický systém byl u nás velmi represivní, stejně jako u vás byly potlačeny negativní zmínky vůči zřízení a mnozí stále nejsou zcela zvyklí, aby míchali kritické ohlasy s hudbou. Příliš dlouho jsme se skrývali za metafory a poezii. Najednou vznikly nové kapely a směry, hip hop a další žánry, které se chkteré se chopily slova.
pokračování rozhovoru najdete v magazínu Full Moon #64
Dubioza Kolektiv (bs)
Live: Rock for Churchill 2016
26. 8. 2016 areál Myslivna, Vroutek
www.dubioza.org
www.facebook.com/events/1155757817770872/
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…