Festival krátkých filmů Praha: co dělá dobré kraťasy očima Nicka DenBoera

Festival krátkých filmů Praha dává dohromady podobný tým jako červencovou přehlídku v Karlových Varech, o zajímavém programu tedy netřeba pochybovat. Letos v lednu (20. – 24.) představí to nejzajímavější z pobaltských zemí, kraťasy věhlasného kameramana a režiséra Christophera Doyla, domácí výkvět i tradiční veselici Brutal Relax Show. S několika tvůrci jsme dali krátkou řeč o tom, co dělá krátký film dobrým, a kudy vede cesta ke slávě. Jako druhý odpovídal Nick DenBoer, režisér kanadsko-amerického filmu Odrůbežení, který bude uveden právě v populárním pásmu Brutal Relax Show.

Na světě „velkých“ filmových festivalů je cosi velkolepého, z přehlídek krátkých filmů naopak cítíme skromnost. V čem se tyhle dva světy liší podle tebe?
Ve světě krátkého filmu vidím mnohem víc svobody. Jasně, nejsou tak lukrativní, ale když za sebou nemáš frontu sponzorů, můžeš si dovolit mnohem více experimentovat a provokovat.

Jaké možnosti mají diváci v Kanadě, pokud chtějí vidět krátké filmy?
Náš film Odrůbežení se promítal na festivalu tady v Torontu minulé září. A protože jde o jednu z největších filmových přehlídek na světě, hrály se tam stovky kraťasů. Kromě různých festivalů je v Kanadě hodně artových kin, která krátké filmy hrají, a vidět je lze taky na živých komediálních představeních.

Co je podle tebe základem dobrého krátkého filmu?
Myslím, že je velmi důležité silným způsobem propojit obraz a zvuk. Často se stává, že mizerný hudební doprovod anebo zvuk film úplně zničí. Je rovněž důležité, aby byla část příběhu ponechána divákově představivosti. V dnešní době totiž lidi obsah nekonzumují, ale nekontrolovaně hltají. Lidi jsou ale chytří, nepotřebují, aby jim byl příběh doručen na zlatém podnose. Hodně informací lze namísto dialogu zprostředkovat pomocí střihu nebo náznaky v obraze, to navíc zrychluje vyprávění.

Souhlasíš s tím, že uspět jako režisér krátkých filmů je dobré východisko pro tvorbu celovečeráků? A je to i tvá ambice?
Mám za sebou stovky kraťasů. Kdybys je seřadil za sebe, dostal bys nějakých osm precizně nastříhaných celovečeráků. Pro některé lidi to možná je výchozí bod, ale kdybych já sám do konce života udělal dalších čtyřicet hodin krátkého formátu, ničeho bych nelitoval. Čímž ale neříkám, že bych jednoho dne rád nenatočil i dlouhý film. Ale myslím, že ty krátké nejsou o nic méně hodnotné. Zejména v časech internetu, kdy každý trpí poruchami pozornosti.

Inspiruje tě příběh nějakého režiséra krátkých filmů? A máš oblíbené krátké filmy od dneska věhlasných tvůrců?
Jsem velký fanoušek výjimečného britského animátora jménem Cyriak. Před pár lety jsem měl to štěstí s ním spolupracovat. Jsem taky velký fanda Sama Westa, který natáčí hodně materiálu pro satirický server Onion.

Které dva klipy – jeden starý a jeden aktuální – tě dostaly?
Major Lazer – Pon de Floor v režii Erica Wareheima.
B44 – Get Down.

Tvůj film bude promítán v Praze poprvé. Očekávání?
Doufám, že se při Odrůbežení lidi nasmějí. Po celé severní Americe máme fantastické ohlasy, snad tomu v Praze nebude jinak. Přijde mi, že je ten film opravdu jedinečný a doufám, že v lidech popíchne jejich vlastní tvořivost.