keša | Články / Reporty | 27.07.2014
Diva dnešního dne, rusko-ukrajinská star Alla Nezimová, v roli Salome ve stejnojmenném němém filmu, který byl natočený mezi lety 1922 − 1923 Charlesem Bryantem.
Hudební doprovod Tomáš Palucha. Mezi lidmi na sále se šušká, kdože to ten folkař vlastně je. Kdo nečetl nebo nezná, nerozluští. Houbelec folkař, jsou rovnou dva, Jan Tomáš a Libor Palucha. Dnes navíc v doprovodu pana Bro. Pro zasvěcené žádné extra překvápko, pusťte si na Bandcampu nahrávku Špinavá hra a možná rozluštíte šifry v závorkách.
Trio si od začátku nedělá starosti s děním na plátně, aparát žhaví pár sekund před produkcí. Film dle Wildeovy divadelní předlohy v hlavní roli s divadelní herečkou už dopředu avizuje ustálenou šou přehnaných gest. Atmosféra je konstantně skličující, každý ví, co se stane, samotný akt se přibližuje jen pomalu. Kluci tvoří ke statickým a vyváženým kompozičním obrazům jednolitou atmosféru. Film je klipem. Obě kytary se pomalu vlečou, Bro doplňuje zvuky z kompu a klávesami. V plochách kytar se občas vynoří motivy spojené se stejnými objekty, prorok je vězněm. Měsíc se zabarvuje krví, ve vzduchu visí zlo a anděl smrti je blízko. Kytary sílí, noise je na dosah, kopíruje myšlenky Salome, nikoli dění. Vrcholem není smrt, ale zrození velmi drahé myšlenky. Při aktu tance, záminky celého průseru, se rozezní minimalistická varhanní rapsodie, oddechnutí od očekávaného konce, místo, kde kytary povolí. Pak dostane na chvíli prostor i basa a mluvené slovo. Pěkně česky, tak jako Tomáš Palucha, zvuk ale světový.
Film je divadlem, scéna je neměnná, děj bez akčních zvratů. Obskurní postavy, přehnaná gesta, výstřední ohozy a nelogické pohnutky vedlejších postav dělají ze snímku zajímavou podívanou. Doprovodná hudba není obskurní, nemá nelogické výstřely bokem, je statická jako její obrazová předloha. A přesto nakonec přinese hlavu Jana Křtitele na stříbrném podnose.
Salome (hudební doprovod: Tomáš Palucha)
26. 7. 2014, Kino Hvězda, Letní filmová škola, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.