keša | Články / Reporty | 26.07.2015
Druhým Hitchcockovým němým filmem s hudebním doprovodem je jeho celovečerní prvotina Bludiště lásky z roku 1925 a na rozdíl od filmu předchozího je v ruce aspoň meč (když ještě ne nůž).
Kapela Carnem rozjede doprovod k filmu naplno hned od počátečních titulků, na jejichž pozadí rotuje malá tanečnice. Hudba šlape v tempu jejích otáček a i první scéna tanečnic na pódiu sedí skvěle do rytmu. Carnem, to je směs Španělska, Latinské Ameriky, taky popu, ozvěn trip hopu, ale třeba i drum’n’bassu. Už na první poslech všechno dobří muzikanti, zpěvačka Kateřina Göttlichová má u sebe po celou dobu v nosítku nemluvně, úlet.
Muzikanti jsou na film dobře připravení, přesně vědí, kde které dějství končí, jak jdou scény po sobě, pohotově reagují na změny rytmu. Film to umožňuje a navíc nabízí sekvence v délce písní, které kapela bezezbytku využívá. Celek působí jako soundtrack, doprovodem jsou celé písně, navíc změny prostředí a času umocňuje střídání barevného pozadí filmu.
Zpěv se objevuje hlavně v celých písních, naopak v momentech, které Carnem hrají filmu na míru, vystupují pouze jednotlivé nástroje. Nejen že to k obrazu sedne, taky nám dávají oddechnout od své latinskoamerické žánrovky a dostávají se jinam. Příjezd do Afriky je časem pro sólo basu s orientální stupnicí, v žalu se zase vyžívá kytarista, pracující zprvu jen se smyčkama. Jednoduchý beatbox je prohnán přes instalatérskou rouru, bubenice využívá potenciálu elektronických bicích, často sklouzne k tanečním rytmům. Saxofon a elektrické piano mají taky své sólo chvilky, překlenují čas mezi tracky. Záběry ze svatební cesty evokují televizní reklamu na cestovní kancelář, jindy je smutná epizoda doprovázena horkokrevně, tak jako to známe od španělských kapel. A když se špatný manžel snaží zabít svou ženu mečem, hlasitost logicky roste.
Po posledním titulku The End kapela ještě dohrává rozjetou píseň, najednou se ocitám na krátkém koncertě Carnem, muziky, která mě sice příliš neoslovuje, ale k Hitchcockově prvotině sedí překvapivě skvěle. Precizní hodinářská práce.
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Bludiště lásky (1925), doprovod Carnem
www.lfs.cz/program/denni-program/4172
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.