Anna Mašátová | Články / Reporty | 06.08.2014
Letní prázdniny jsou sice v polovině, ty Folkové už ale definitivně skončily. Po sedmi dnech dílen, koncertů outdoor i indoor, horka, deště, ztracených, hodných i otravných dětech, kolokvia, přednášek, smažáků, chlebíčků, škvarkovky, vína, piva, táboráku, zpěvu, brnkání na nástroje i nervy nastal den osmý, závěrečný.
Pro mnohé na zážitky nejbohatší, co se počasí týče nejvyvedenější, zkrátka ideální konec festivalu. Už v deset ráno zaplnili kapli sv. Anny opět Angličané Spiro, tentokrát v rámci svého workshopu. Kromě zvědavců dorazilo i několik muzikantů s nástroji, první část se nesla pouze v rovině teoretické, zato druhá půlka rozkývala tradičními severoanglickými melodiemi i moravskými lidovkami pavučiny v rozích i návštěvníky na židlích, odpoledne si pro změnu střihli dílnu američtí Cloud Cult. Do slastného vrnění neměli příchozí daleko - ostatně kdy se vám poštěstí strávit s oblíbenou kapelou tolik času, nemluvě o hraní u táboráku předchozí noc.
První večerní koncert, jasná sázka na jistotu, Traband. V Náměšti poněkolikáté a jistě ne naposledy, o jejich oblíbenosti ostatně svědčí naprostá převaha trabandího repertoáru vyřvávaného každou noc u ohně. Traband si přivezl hosty, Mirka Kemela a svou kapelu spolu s Jaromírem Javorským. Spojení, které by bývalo zajímavější, kdyby se skupiny více promísily a hrály opravdu dohromady, rozjetí trabandí set byl trochu nelogicky přetnut zahloubanějším Kemelem a člověk se ztrácel, na čím koncertě vlastně je. Přídavky? Posel a Sára, potěší vždy a všude.
Podtitul dne byl O nadějích společně. To naplnil bezezbytku projekt vzniklý v hlavě zpěvačky a houslistky Jitky Šuranské, která odvážně naplánovala mezikulturní hudební výměnu. Na pódiu stanula jak sama Šuranská s mandolinistou Martinem Krajíčkem, tak maďarská zpěvačka Iren Lovasz, v Istanbulu usazený projekt Light in Babylon a pražští Shum Davar. Národnostní směs přebohatá, od Izraele, Turecka, Běloruska přes Maďarsko, Slovensko, Čechy po Francii i Anglii.
Tři osobité a naprosto rozdílné zpěvačky Šuranská, Lovasz a Kamal zvládly za několik dní nazkoušet plnohodnotný koncertní set, ze kterého mrazilo. Mírná konkurence, kdy se chtěl každý trošku ukázat, byla jen výhodou, vypadalo to, že se ze sebe všichni snaží vydat to nejlepší, zpěvačky se naučily texty jak v češtině, tak maďarštině a hebrejštině, klobouk dolů. Když celý ansámbl spustil Hava nagila a nakonec i Za vodú, jen jste koukali s otevřenou pusou. Může to znít jako kýč, hudba je však bezesporu univerzálním jazykem.
Konec dne i Folkovek ohlásili opět Spiro, za čtyřiadvacet hodin hrající už potřetí. Mohli by klidně podesáté, nikomu by to nevadilo. Bristolská čtveřice sice funguje od roku 1993, alb má však poskrovnu a na výsluní se dostává až v posledních letech, nepochybně i díky spolupráci s Real World Records. Peter Gabriel má na world music zkrátka čuch. Spiro jsou sice čistě instrumentální kapelou, když ale začnou hrát, přejete si, aby nikdy neskončili. Houslistka Jane Harbour, kytarista Jon Hunt, akordeonista Jason Sparkes a mandolinista Alex Vann pocházejí každý z jiného hudebního zázemí od punku po klasiku, snad právě touha po něčem odlišném je spojila a výsledkem jsou překrásné instrumentálky na základě tradičních anglických lidovek s poetickými názvy jako Yellow Noise, I Fear You Just as I Fear Ghosts, The Vapourer, Aerodrome nebo The Sky is a Blue Bowl. Na jaře vychází Spiro nová deska, doufejme, že se vrámci jejího představení nezapomenou vrátit zpět do Čech.
Pokud chcete zažít jeden z nejlepších a nejosobitějších festivalů, doražte příští rok do Náměště. Profesionálně vedená akce bez security a omezení, s tlupou mladých dobrovolníků a rodinnou atmosférou. Denně čerstvý Plátek, kde se dozvíte vše potřebné, drby, pochvaly i kritiku, každoročně vydávané album s výběrem nejlepších kapel uplynulého ročníku, občerstvením zdarma – letos i vegetariánským, možnost debaty se slavnými kapelami či jamování do kuropění. Příští rok slaví Folkovky třicítku, hudební nástroje, dort a svíčky s sebou.
Folkové prázdniny 2014
2. 8. 2014, Náměšť nad Oslavou
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.