Folkové prázdniny V. : Pár slov závěrem a za rok na shledanou

Letní prázdniny jsou sice v polovině, ty Folkové už ale definitivně skončily. Po sedmi dnech dílen, koncertů outdoor i indoor, horka, deště, ztracených, hodných i otravných dětech, kolokvia, přednášek, smažáků, chlebíčků, škvarkovky, vína, piva, táboráku, zpěvu, brnkání na nástroje i nervy nastal den osmý, závěrečný.

Pro mnohé na zážitky nejbohatší, co se počasí týče nejvyvedenější, zkrátka ideální konec festivalu. Už v deset ráno zaplnili kapli sv. Anny opět Angličané Spiro, tentokrát v rámci svého workshopu. Kromě zvědavců dorazilo i několik muzikantů s nástroji, první část se nesla pouze v rovině teoretické, zato druhá půlka rozkývala tradičními severoanglickými melodiemi i moravskými lidovkami pavučiny v rozích i návštěvníky na židlích, odpoledne si pro změnu střihli dílnu američtí Cloud Cult. Do slastného vrnění neměli příchozí daleko - ostatně kdy se vám poštěstí strávit s oblíbenou kapelou tolik času, nemluvě o hraní u táboráku předchozí noc.

První večerní koncert, jasná sázka na jistotu, Traband. V Náměšti poněkolikáté a jistě ne naposledy, o jejich oblíbenosti ostatně svědčí naprostá převaha trabandího repertoáru vyřvávaného každou noc u ohně. Traband si přivezl hosty, Mirka Kemela a svou kapelu spolu s Jaromírem Javorským. Spojení, které by bývalo zajímavější, kdyby se skupiny více promísily a hrály opravdu dohromady, rozjetí trabandí set byl trochu nelogicky přetnut zahloubanějším Kemelem a člověk se ztrácel, na čím koncertě vlastně je. Přídavky? Posel a Sára, potěší vždy a všude.

Podtitul dne byl O nadějích společně. To naplnil bezezbytku projekt vzniklý v hlavě zpěvačky a houslistky Jitky Šuranské, která odvážně naplánovala mezikulturní hudební výměnu. Na pódiu stanula jak sama Šuranská s mandolinistou Martinem Krajíčkem, tak maďarská zpěvačka Iren Lovasz, v Istanbulu usazený projekt Light in Babylon a pražští Shum Davar. Národnostní směs přebohatá, od Izraele, Turecka, Běloruska přes Maďarsko, Slovensko, Čechy po Francii i Anglii.

Tři osobité a naprosto rozdílné zpěvačky Šuranská, Lovasz a Kamal zvládly za několik dní nazkoušet plnohodnotný koncertní set, ze kterého mrazilo. Mírná konkurence, kdy se chtěl každý trošku ukázat, byla jen výhodou, vypadalo to, že se ze sebe všichni snaží vydat to nejlepší, zpěvačky se naučily texty jak v češtině, tak maďarštině a hebrejštině, klobouk dolů. Když celý ansámbl spustil Hava nagila a nakonec i Za vodú, jen jste koukali s otevřenou pusou. Může to znít jako kýč, hudba je však bezesporu univerzálním jazykem.

Konec dne i Folkovek ohlásili opět Spiro, za čtyřiadvacet hodin hrající už potřetí. Mohli by klidně podesáté, nikomu by to nevadilo. Bristolská čtveřice sice funguje od roku 1993, alb má však poskrovnu a na výsluní se dostává až v posledních letech, nepochybně i díky spolupráci s Real World Records. Peter Gabriel má na world music zkrátka čuch. Spiro jsou sice čistě instrumentální kapelou, když ale začnou hrát, přejete si, aby nikdy neskončili. Houslistka Jane Harbour, kytarista Jon Hunt, akordeonista Jason Sparkes a mandolinista Alex Vann pocházejí každý z jiného hudebního zázemí od punku po klasiku, snad právě touha po něčem odlišném je spojila a výsledkem jsou překrásné instrumentálky na základě tradičních anglických lidovek s poetickými názvy jako Yellow Noise, I Fear You Just as I Fear Ghosts, The Vapourer, Aerodrome nebo The Sky is a Blue Bowl. Na jaře vychází Spiro nová deska, doufejme, že se vrámci jejího představení nezapomenou vrátit zpět do Čech.

Pokud chcete zažít jeden z nejlepších a nejosobitějších festivalů, doražte příští rok do Náměště. Profesionálně vedená akce bez security a omezení, s tlupou mladých dobrovolníků a rodinnou atmosférou. Denně čerstvý Plátek, kde se dozvíte vše potřebné, drby, pochvaly i kritiku, každoročně vydávané album s výběrem nejlepších kapel uplynulého ročníku, občerstvením zdarma – letos i vegetariánským, možnost debaty se slavnými kapelami či jamování do kuropění. Příští rok slaví Folkovky třicítku, hudební nástroje, dort a svíčky s sebou.