Michal Pařízek | Články / Reporty | 11.11.2021
„Některé věci se nedají jednoduše vysvětlit,“ zazní ve snímku Spaza – Road to Johannesburg, který zahájil letošní ročník festivalu Le Guess Who? Sedíme v menším zaplněném sále artového „multiplexu“ Louis Hartlooper Complex. Neznámý chlápek vedle mne po filmu pronese: „Tak ono se to opravdu děje.“ Znám ten pocit, nebyl jsem si jistý ještě na letišti.
Z kina se vydávám kolem kanálu Oudergracht, město je stále stejně malebné. Všechno svítí, okna jsou odhalená, různobarevné domky jako z cukrkandlu. Navíc to tu zase žije, snad každý podnik má vytaženou zahrádku venku, nedostatek stupňů dohánějí tepelné zářiče a všude je veselo. Skoro jako by se během těch dvou let nic nezměnilo. Jenže ano, ostatně i letošní ročník Le Guees Who? bude v mnohém jiný než ty předešlé, sami pořadatelé hovoří o „roku změny“. Právě úvodní snímek věnovaný jihoafrickému proměnlivému kolektivu Spaza může být nejlepší ukázkou toho, jak oni sami tuto změnu vnímají. Kolektiv Spaza patřil k původně ohlášeným jménům v programu, ale ze zřejmých důvodů se akce nakonec účastnit nemůže. Tak jim pořadatelé věnovali alespoň symbolické místo. Zároveň je snímek uváděn v rámci nové festivalové platformy Cosmos, jakési hybridní stage, která propisuje program festivalu do online prostředí. V rámci Cosmu budou uváděny dokumentární filmy, rozhovory, koncerty i DJ sety. Celý online program by měl přiblížit atmosféru akce těm, kteří se letos do Utrechtu nedostali. A možná i rozšířit povědomí o něm.
Snímek Spaza – Road to Johannesburg mimo jiné představuje, v čem je festival Le Guess Who? výjimečný. Kolektiv Spaza vychází z komunity okolo jihoafrického labelu Mushroom Hour Half Hour (více najdete ve Full Moonu #121), jde o neustále se měnící sestavu hudebníků z různých oblastí, kteří našli zalíbení v improvizaci. Na obou albech souboru figuruje rozličná sestava, podobné je to i na koncertech, kterých mimo JAR moc nebylo. Právě na výzvu uměleckého ředitele festivalu Le Guess Who? Boba van Heura mělo proběhnout první ucelené evropské turné souboru. Pod kuratelou trombonisty a pianisty Malcolma Jiyaneho – má logicky hlavní slovo i ve filmu zachycujícím přípravy a natáčení – vznikla speciální sestava pro utrechtský festival, včetně zcela nového repertoáru, který vyjde na desce na jaře 2022. Podle ukázek z filmu je na co se těšit, chybět by neměly spirituální pasáže, zuluské zpěvy ani taneční funk. Spaza zase úplně jinak a opět svůdně.
Od Oudergrachtu se dostávám až na zábavní náměstí Neude, zahýbám nahoru směrem k oblíbenému kostelu Janskerk, kde v pátek vystoupí katalánská dvojice Tarta Relena, na kterou se těším skoro nejvíc. Procházím zezadu kolem místního majestátního Domu, stále zahaleného lešením, částečně zakrytým netkankou v městských barvách, milé. Tady už je narozdíl od halasného rozesmátého Neude ticho a klid. Zítra to vypukne naplno, jsem na to velmi zvědav. Korona se na festivalu podepsala, nakonec těch změn v programu ale tolik nebylo. Ještě deset dní před akcí oznámili pořadatelé více než čtyřicet nových programových bodů, na druhou stranu snížený počet venues a hlavně striktní půlnoční večerka celkový obraz akce určitě změní. Ale to nevadí, protože se to opravdu děje.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.