Bob van Heur (Le Guess Who?): Nespočet lidí dělá inspirující věci

Nizozemský festival Le Guess Who? svým pojmenováním odkazuje ke kanadské skupině The Guess Who, o níž si v sedmdesátých letech mnozí mysleli, že je ze Spojených států. Johan Gijsen a Bob van Heur jméno přenesli do Utrechtu a založili festival, který se zprvu soustředil především na kanadské skupiny. V jejich případě přibyl ještě otazník – zdůrazňuje, že před námi stojí něco neznámého. Dnes už festival prorostl celým městem, dramaturgii částečně svěřil vystupujícím (letos kurátorují Devendra Banhart, Moor Mother, Shabaka Hutchings) a tamním obyvatelům. Dalo by se říct, že je festival každý rok opravdu jiný. Rozhovor o tom, jakého obrazu se pořadatelé snaží dosáhnout, jsme vedli s Bobem, kreativním ředitelem Le Guess Who?.

Vedle hlavního programu Le Guess Who? probíhá také několik vedlejších – Lombok, Le Mini Who? a Untitled Program. Co vás k tomu vedlo?

Vedlejší program se zrodil z touhy vytvořit ucelenější obraz toho, čeho chceme dosáhnout. Nikdy to ale nebylo o tom, že bychom chtěli víc a víc a víc. Rosteme přirozeně. Le Mini Who? přibyl jako showcase a umožnil nám přinést do Voorstraatu kulturu a učinit tak čtvrť atraktivnější. Vzhledem k tomu, že se to povedlo, je čas tuhle část festivalu přesunout jinam. Z Lomboku se stalo gentrifikované místo, které přišlo o identitu danou výrazným zastoupením turecké a marocké menšiny. Na programu proto úzce spolupracujeme s místními a tento rok navíc spolupracujeme s tamní mešitou. Untitled Program má letos premiéru a vzešel z uvědomění si toho, že showcasing je příliš přímočará záležitost vzhledem k tomu, čím umělci jsou: všestrannými osobnostmi, a tak by také měli být představováni. Vedle koncertních vystoupení v průběhu večera představujeme jejich vedlejší uměleckou činnost během dne. To umožní tvůrce lépe představit, nikoliv zkratkovitě, jako to dělávají média. Vždycky je toho možné říct víc, a jestliže vidíme příležitost, jak dosáhnout přesnějšího obrazu, uděláme vše, co je v našich silách, abychom ho vytvořili.

Proč jste si vybrali jako místo konání Utrecht? Máte podporu města, státu?

Já i Johan jsme v Utrechtu bydleli. Johan pracoval v tamním klubu Tivoli, a tak jsme i začali. Utrecht je skvělým místem pro festival – svou velikostí, vše je v docházkové vzdálenosti, svými lokacemi, kluby… Nejdůležitější je, že většina organizací navzájem spolupracuje, aby bylo město lepším místem. Jsme podporováni jak městem a státem, tak několika dalšími subjekty.

Proč jste založili tak dramaturgicky neotřelý festival? Přístupem i pojmenováním mi připomíná někdejší All Tomorrow’s Parties…

Když jsme začínali, Johan a já jsme měli za to, že by prezentace hudby v rádiu a na festivalech by měla být víc vzrušující. Že je tady mnohem více hudby, která by si zasloužila adekvátní místo na stagi. Festival se postupem času vyvinul do této podoby a ATP bylo inspirací – způsob, jakým pracovali s lineupem a kurátory, byl velice osvěžující a vytvářel dojem, že jste součástí něčeho speciálního. Touha propojovat a vyvolat rodinnou atmosféru je něco, o co se snažíme také s Le Guess Who?.

Jaké festivaly jsou pro tebe zajímavé, co se týče prezentace vycházejících jmen?

To je dobrá otázka. Každý festival má své přednosti a slabosti, a tak jsou různé důvody, proč mi ten či onen přijde zajímavý. Některé velké festivaly jsou zaměnitelné, protože se z nich stal byznys. Stále však máme podniky, jako třeba Roskilde, které považuju za velmi zajímavé. Představují velké popové hvězdy pro masy, současně cítíš duchaplnost programu, který přináší čerstvá jména a návštěvníky seznamuje i s problematikou genderu, feminismu, lásky a nenávisti, rasismu. Mám respekt k organizátorům, kteří tuhle agendu podporují.

Na druhé straně jsou malé festivaly jako Tremor na São Miguelu, který měl rychlý vývoj a na tom místě skvěle funguje. Azorské ostrovy jsou kulturně – jsou uprostřed Atlantského oceánu! – odstřižené od světa, ale kvůli této události sem zavítá spousta umělců a návštěvníků. Jejich lineup je výjimečnou směsí mezinárodních a tamních, popřípadě portugalských vystupujících a všichni mají příležitost vidět, co by jinak neviděli.

Beaches Brew v Itálii, v němž mám prsty coby booking agent, je dalším příkladem akce, která má hodně nápadů – je volně přístupná a program je pestrý. Unsound v Polsku už je dnes klasika – oceňuji, jak pracují s lokacemi a činí už tak výjimečně progresivní program ještě speciálnějším. Mám rád, co dělají kluci z Bánkitó Fesztiválu. Nebo Sinsal ve Španělsku, který oznamuje lineup až po tvém příjezdu.

Takhle bych mohl pořád pokračovat. Nespočet lidí dělá inspirující věci. Bylo by naivní a arogantní myslet si, že jsme jediní, kdo dělá něco výjimečného. Snažíme se začleňovat a spolupracovat. Kdekoliv je to jen možné.