Vadim Petrov | Články / Reporty | 19.12.2016
Prokletí adventu – přátelská nálada, vánoční večírky, tři na každé úterý a sedm na každý pátek, kdy, kam? Dáme pivo v osm tady, žbambéro v deset támdle a ve dvě snad už budem tančit. „Tady je na šatně úplná apokalypsa, jedem pozdě,“ radši zamlčím burrito na Pštrossu, „tak to si tady zopakujete“. Jsme amatéři, chodit kolem půlnoci do klubu, s kabáty v rukou stihnem pivo. Vyprodané Roxy? Při tanci dole rameno na rameni, ale prázdný stolek na sbalení se vždycky najde.
Dimension očividně čekal pouze na nás, set začíná se znatelným zpožděním. Tenhle frajer v černé košili hraje kombinaci mainstreamového dnb a nečekaných zlámaných vypalovaček. Dohromady je lepí hipstrdramy – mám na mysli experimentátory, jako je Rockwell nebo 1991, do žádného subžánru nespadají, zní divně a já je mám moc rád. Ke konci se trochu nudíme, osvědčený recept se příliš opakuje, čekáme na vysněné nemocniční afro.
„Bude hrát remix Adele?“ „A bude hrát to, co zní jako Cry Me a River?“ „Všechno bude!“ High Contrast otevírá svoji poslední peckou Remind Me, jinak je ale první čast setu celkem standardní liquid. Pak sklouzne do temnějších vod, soulové vokály nechá na břehu a páčidlem rozbíjí vodníkovy hrnečky. Chrr chrr kchchch, vrčí techstepy, Lincoln tu nehraje poprvé a ví, že české publikum se s tím nemaže, i v liquidovém setu je potřeba trocha skřípání. Závěrem setu cukruje vlastními hitovkami Roxy jak bábovku, ukápla by nejedna slza nebýt tance o život – na slzy není zbytí.
Následuje Trimer, kterého jsem ani neviděl na plakátu, a atmosféru trochu zpacká. „Hlavně sypat aspoň na 185, pak je jedno, co hraješ,“ takový z něj mám pocit. Meh. High Contrasta si ale zkazit nenecháme, ranní chillout, procházka se samozou a lahváčem.
High Contrast, Dimension
16. 12. 2016 Roxy, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.