Jitka Vodňanská | Články / Reporty | 26.06.2018
Já jsem ze začátku milovala, když jsem s přítelem mohla jen být, nezáleželo na tom, co jsme dělali, klidně jsme proleželi v posteli čtyři hodiny a povídali si. Pro někoho možná ztráta času, pro mě to byly hezké chvilky. Ale je fakt, že poslední dobou jen tak sedíme, jsme spolu každý den a nevíme coby. Občas jdeme na koncert, naposledy jsme si vyrazili na Deerhunter, ale to jsem moc spokojená tedy nebyla. Bradford hezky zpíval, to jsem ani nečekala, protože takhle čistě a přesně většinou zpěváci takových kapel nezpívají, ale nemělo to žádnou šťávu. Nudila jsem se.
Prosím tě, noisově psychedelické kapely jsou přece vždycky spíše o pečlivém stavění zvuku! Deerhunter navíc nikdy nehráli nějak moc divoce. Je radost poslechnout si takhle skvěle sehranou skupinu. Holt, kumštýři, to se pozná. Ale nemusíte chodit na koncerty, že jo. Mohly by se ti hodit další vychytávky: variace na hru Město, jméno, zvíře, vymýšlíme si jiné kategorie, např. sprosté slovo, nemoc, jídlo, významná osoba a tak. U téhle hry se většinou z legrace ještě pohádáme a tak je zábava zaručená.
Mě to nevyprávěj, já je viděla už potřetí a tentokrát to bylo zdaleka nejslabší. Profesorsky zahraná ušlechtilá nuda. To jsme opravdu mohli zůstat doma a kouknout se na YouTube na jejich vystoupení z Best Kept Secret. Ale to ti musím říct! Prý tam ten večer byli i dva z Arcade Fire a nevěděli, jak se s kluky z Deerhunter v zákulisí seznámit. Plaše říkali: „But we don’t know them and don’t know how to start.“ To jsou ale roztomilí asociálové, viď?
Ještě sem si vzpomněla, že v létě chodíme na houby nebo na borůvky - naštěstí je můj přítel nechutně soutěživý a fakt, že by nasbíral méně borůvek než já, by neskousl, takže sbírá rychleji než moje matka. Víš, že Win Butler pak později ten večer hrál jako DJ Windows 98 v Klubu FAMU? Pustil mi na přání Fuck the Pain Aways od Peaches, v to jsem ani nedoufala. Deerhunter a Arcade Fire v jeden večer, to je indierockové nebe!
Prosím tebe, nebe, možná tak v roce 2008, po vydání Microcastle a Neon Bible. Ještě řekni, že jsi přišla na koncert s tím, že uslyšíš Desire Lines, nejlepší rockovou píseň dekády, chacha. To se hned pozná, kolik ti je. Ta vaše generace! Chodí na kapely, co byly nejzajímavější před deseti lety, a dojímá se u toho, jako kdyby šli na Stouny. Tohle ale nejsou písničky na přání. Pro nás to byla zásadní experimentální kapela, pravý opak všech těch rockových dinosaurů, od kterých dostaneš přesně to, co očekáváš.
Možná že ti připadá, že Deerhunter stárnou tak rychle právě proto, že jejich publikum je tak mladý, ne? A jo, pro mě už to je instituce a jedna z nejlepších kapel dekády! Nemůžu za to, že ses narodila dřív. Ale už se o tom nechci bavit. Já si to užila. Ty na všem hledáš chyby. Navíc hráli i nové písničky z chystané desky.
Které si spíše jen tak zkoušeli a bylo poznat, že je ještě zdaleka nemají hotové. Ale nechme toho, dobře. Co ještě tak děláte?
Když už není zbytí a opravdu není co, tak ho začnu pošťuchovat. A není to tak dávno, co jsem na netu viděla erotické stolní hry pro dva, teda bylo tam i dost her pro skupinky, ale to asi není, co hledáš. Zkus mrknout na ty pro dva, taky jsem o nich přemýšlela. U sklenky něčeho dobrého by to mohla být prča.
Deerhunter (us)
14. 6. 2018 MeetFactory, Praha
foto © MeetFactory
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.