Písně/z/měsíce #11

Dnešní díl bude ve znamení Jeskyně. Slaníme až k podzemním řekám a jezerům, kterým je svit luny odepřen, a jejíž obraz je tak pouhým imaginárním přáním, odrazem odrazu v platónské jeskyni, kde přivázáni vidíme pouze stíny, jež považujeme za jedinou možnou realitu. A pokud se někdo dostane ven, za běžný viditelný svět a zase zpátky, aby přinesl zprávu, nebo jak Prométheus oheň poznání, je vysmíván, hanoben, označen za blázna a někdy i eliminován jako černá ovce či bílá vrána. Tak tedy z jeskyně ven za hranice všedních dní. Vesmíru vstříc až za měsíc na nové a nové planety.

Nick Cave – Jesus of the Moon (Dig, Lazarus, Dig!!!, Mute/BMG 2008)
Na čtrnáctém studiovém albu Nicka Cavea & Seeds se skví hned dvě písně o měsíci. Představa Ježíše na měsíci je sice trochu přitažená za vlasy už jen tím, že ač boží syn, měl by přeci jen trable s dýcháním. Ale jako symbol spojení božské nadpozemské a pozemské vyzařující energie to můžeme vzít, i když píseň je o tom, jak si Mr. Cave zašpásoval a poté ponechal jistou nejmenovanou dívku spát v hotelu a ona vypadala jako Ježíš na měsíci. Teď ho to tak trochu mrzí, i když vlastně ne moc, protože o tom napsal písničku a tu prodal svému vydavateli. Omylem mi začla hrát Do You Love Me v druhém okně a písně se krásně překrývaly.

Nick Cave – Moonland (Dig, Lazarus, Dig!!!, Mute/BMG 2008)
Číslo dvě je v podstatě také o potkávání osob opačného pohlaví. Bluesová nálada a Mr. Cave vyzpívávající se z tužeb hříšného města. Ženy po něm jely, i když měl své období, kdy se mu pod nosem honosil moustache olbřímích rozměrů. Inu, kopej, Lazare, kopej!!!

Deerhunter – Moon With the Cartridge (Weird Era Cont., Kranky/4AD 2008)
Tohle kratičké instrumentální intermezzo v závěrečné části desky má roztomile epický charakter. Bez větších hitových aspirací doplňuje náladou zbytek desky.

Grinderman – Man in the Moon (Grinderman, Mute/ANTI- 2007)
Bokovka Nicka Cavea a Warrena Ellise. Brusič v sentimentální náladě dopil poslední pivo. Bar zavírá a on nasedá do svého vesmírného korábu, který si posvařoval za osamocených nocí vzadu v hangáru na poslední cestu směrem ke hvězdám věčnosti. Za ním se táhne zelená opice z obalu desky, skáče mu na hlavu, vkrádá se do myšlenek a kalí již tak zkalené vědomí. Balada na jinak zvukově ostřejší desce.

múm – Moon Pulls (Go Go Smear the Poison Ivy, Hostess Entertainment Unlimited 2007)
A zase klídek. Mrazivé plochy dalekého Islandu se tyčí v němém mlčení, o to hrozivějším a monumentálnějším. Měsíc tlačí na prázdnou krajinu, jako by ji chtěl samou láskou rozmáčknout. Každý tón je ledový jak královna Hanse Christiana Andersena.

MGMT – Of Moons, Birds And Monsters (Oracular Spectacular, Columbia Records 2007)
A katarzní odlehčení na závěr. Artrocková new wave pohádka ve vyzpívávaných vokálech s náladou šedesátých let, rozevlátých vlasů i názorů. Sóla a refrény přesně jako z dob, kdy věci ještě měly (nebo neměly?) řád, a smysl lehce narušuje nezbytné post-moderní bzučení. College rock nového století.