Články / Rozhovory

Jana Burkiewiczová: Co všem těm divokým tvorům necháváme?

Jana Burkiewiczová: Co všem těm divokým tvorům necháváme?

Maria Pyatkina | Články / Rozhovory | 07.10.2022

Jana Burkiewiczová je autorkou choreografií k opeře Don Giovanni a muzikálům Mauglí nebo Quasimodo, pravidelně se taky podílí na přehlídkách Designbloku nebo předávání cen Czech Grand Design. Se svým souborem Burkicom od roku 2015 vytvářela úchvatná představení na pomezí současného tance a pohybového divadla, aktuálně je ovšem činnost souboru kvůli snížení státní grantové dotace pozastavena. 11. a 12. října v divadle La Fabrika můžete vidět reprízy aktuálního představení Burkicom Ostrov!, inspirovaného divokou přírodou nepřístupného ostrova uprostřed jednoho českého rybníka. V rozhovoru, který vznikl pro rozsáhlý otevírací článek říjnového Full Moonu věnovaného tanci (Full Moon #138 vychází v pondělí 10. října), choreografka poodkrývá svoje tvůrčí postupy a významy některých scén představení.

K tvorbě představení vás inspiroval skutečný ostrov, který se nachází uprostřed rybníka naproti vaší zahrady na Nymbursku. Co vás na něm ostrově zaujalo? Uvažovala jste o zvířatech a dalších tvorech, které ho obývají?
Léta jsem ten ostrov sledovala z dálky, a ačkoli je neprostupný, tak je bohatý na různé druhy zvířat, zejména ptactva. Moje zahrada je část přírody, která je okupována lidmi, stejně jako lesy, které se vykácí, aby vznikla další a další pole, nebo louky, na které se vysazuje furt něco nového. Ostrov je naproti tomu netknutá příroda. Je to svět sám o sobě. Stal se pro mě symbolem toho, co všem těm divokým tvorům necháváme. V představení jsem nechtěla příliš fantazírovat nad tím, kdo jsou jeho obyvatelé. Spíše jsem si zkusila představit složitou situaci, ve které jsou. Na malém území, utiskovaní nějakým jiným společenstvím, ne nutně lidským. Musí na tom území přežít.

Jak jste sbírala materiál pro scénář a choreografii? Čerpala jste fakta o přírodě a zvířatech z dokumentů?
Na ty koukám kontinuálně, protože mě baví. Zároveň jsem zjišťovala informace přímo o místě, kde se ostrov nachází, bavila jsem se s ornitology, kteří tam žijí a řeší místní ekosystém. Ten je poměrně vzácný, žije tam třeba dvě stě padesát druhů ptáků. Hejna ptáků a jejich až matematická práce s prostorem mě fascinují. Oni do sebe nikdy nenarazí, neskutečným způsobem přetvářejí prostor ve velmi krátkém čase. Vypadá to, že mezi sebou komunikují, ale my nevíme přesně jak. Proto jsem se rozhodla převést do pohybu strukturu ptačího hejna.



I ZVÍŘATA MAJÍ SVOJE PROBLÉMY

Jaké další motivy jste v představení ztvárnila?
Máme v něm scénu s mrtvolou, která otevírá téma potravy: způsob, jak tu potravu získat, boj o ní ve skupině. V další části jsem zkoumala skupinu a její tendence šikanovat outsidera. Zároveň taky vyjadřuje obecnou lidskou šikanu vůči zvířatům. Když zvíře udělá něco, co po něm chceme, odměníme ho za to a radujeme se z toho, že se nám podrobilo. Je to druh neúcty: my doopravdy nepotřebujeme, aby pejsci skákali po dvou nožičkách. Obecně jsem ovšem v představení nechtěla ukazovat konkrétní zvířátka. Chtěla jsem spíš přiblížit to, že i zvířata jsou bytosti, které mají svoje emoce a problémy, svoje radosti. Chtěla jsem divákovi ukázat menšinu těchto bytostí, která od nás není tak daleko.

Jak tyto nápady a motivy zapracováváte do pohybu? V rozhovoru pro Český rozhlas jste zmínila, že nejdřív jdete na sál s určitými představami a rozpracováváte pohyb ve vlastním těle.
Ano, nejdřív si vytvořím nějakou strukturu, ujistím se, že mám téma zpracované mentálně, pak začínám pracovat na fyzickém výrazu. Trávím hodiny na tanečním sále, kde se hodně hýbu, ale taky často sedím, hledám specifický pohybový slovník. Na sál jdu s vymyšlenými scénami, které budu potřebovat vyplnit. Neznamená to, že ve finále zůstane to, co jsem vymyslela na sále. Jde o to najít pohybové motivace, na kterých pak budu pracovat s tanečníky.

Jak vypadá vaše spolupráce se skupinou tanečníků?
Nejdřív si dlouho povídáme, o čem jsou jednotlivé scény. Pak předvedu svůj pohybový materiál, který oni přijmou a velmi důsledně se ho naučí. Pak ho společně rozvíjíme. Tanečníci jsou v tomto procesu velmi důležití, je důležitá jejich individualita. Záměrně si je občas vybírám tak, aby se zdálo, že nejsou úplně kompatibilní. Například věkově: někomu může být přes čtyřicet, jiný je těsně po dvacítce. Jsou tam lidi, kteří vychází více z technického backgroundu, až klasicky baletního, a jsou tam i lidi, kteří klasikou nikdy pořádně neprošli. Pak dlouho hledám, jak ti lidi ve skupině můžou spolu komunikovat.

Jak skládáte jednotlivé scény, které máte rozpracované s tanečníky?
Je to taková alchymie. Strukturu scén mám vymyšlenou od začátku, protože potřebuju vědět, odkud vycházím a kam směřuju. Zároveň vím, že do té struktury můžu kdykoliv zasáhnout. Do procesu tvorby zasahují tanečníci, kteří jsou velmi inspirativní, také do toho vstupují hudba, scénografie, světla. Každá z těchto složek dokáže projekt nesmírně posunout a mnohdy i převrátit jeho význam. Pak je otázka na mě a na dramaturga, jestli ten význam chceme udržet nebo posunout do překvapivých poloh, o kterých jsme na začátku nevěděli.

NENÍ POTŘEBA VŠE ZAPLNIT ZVUKEM

Představení Ostrov! je multimediální: hodně v něm pracujete s projekcemi, animacemi, zvuky a netypickým osvětlením. Jak jste do choreografie zapracovávala všechny tyto prvky?
Všechny části představení vznikaly najednou. Už při tvorbě jsem spolupracovala s kreativním týmem, což jsou architekt, tvůrci masek, animací, ilustrací. Na dramaturgii a scénáři jsem hodně spolupracovala s Jiřím Mackem a Tomášem Luňákem, který měl na starost animace a projekce. Hudbu od Jiřího Konvalinky (znáte z hudebních projektů Vložte kočku nebo Mutanti hledaj východisko, pozn. aut.) jsem měla připravenou předem, ale během tvorby představení jsme do ní hodně zasahovali a měnili ji. Spolupráce s Jiřím mi pomohla dotáhnout zvukovou složku téměř k dokonalosti a uvědomit si, že není potřeba celé představení zaplnit zvukem - často tam zní ticho nebo přirozené zvuky prostředí. Občas stačí umístit někam bednu, ze které bude puštěn zvuk pily, který jenom dokreslí dění na jevišti.

V představení vystupuje zpěvák Adam Pavlovčin, který loni zvítězil v televizní soutěži SuperStar. Jak se v něm ocitnul?
Oslovila jsem ho, ještě než jsme začali zkoušet. Pro Adama jsem měla speciální obraz v tomto představení. Na naší zahradě máme volavku, která neustále chodí kolem rybníka. Když jsem viděla Adama - s tou mystikou, kterou má, jak je vysoký, štíhlý, specifický -, říkala jsem si, že on je ta volavka, kterou já potřebuju. Divák to ale nemusí vědět, pro něj to může být jakákoliv bytost kroužící okolo.

Ostrov! je výjimečný tím, že v něm není divadelní kukátko: diváci sedí na speciální elevaci a dění se odehrává uprostřed nebo přímo mezi nimi. Proč jste se pro to rozhodla a jak to ovlivnilo vznik díla?
Cílem bylo, aby divák pocítil ostrov kolem sebe, ocitnul se na něm. Aby ty bytosti zažil a stal se na okamžik jednou z nich. Měli jsme štěstí, že nám dovolili zkoušet v La Fabrice a postavili dopředu elevaci, na které sedí diváci, takže jsme ji mohli rovnou zapracovat do choreografie. Kvůli zrušenému kukátku jsme museli jinak pracovat s projekcí, řešit, jak prostor dostatečně zaplnit, aby každý divák v každé úrovni byl součástí dění. Otázkou byl i zvuk: najednou jsme nemohli dát dvě bedny, které by vysílaly zvuk jedním směrem. I svícení bylo jiné: nesvítili jsme jenom na tanečníky, ale i na diváky a taky za ně, snažili jsme se nevnímat světlo zdrojově. A tak jsme zjistili, že prostor Ostrova vlastně nekončí a nezačíná.

Info

živě: Burkicom: Ostrov!
11. a 12. 10. 2022
La Fabrika, Praha
web, Facebook

foto © Vojtěch Veškrna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

David Boháč (NOC6): Klubovnu nám svěřili na dva roky

Mariia Smirnova 03.11.2024

V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.

Jim Luijten, Micha Zaat (Tramhaus): Utéct hned na začátku

Klára Řepková 23.10.2024

Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.

Brendan Canty (The Messthetics): Hraní naživo je nejlepší balzám na nafouklé ego

Banán 09.10.2024

Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.

Rasťo Rusnák (Kolowrat): Nové piesne vznikali pomaly

Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024

Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.

Red Fang: Pivo a bulšit

Abbé 03.10.2024

Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…

Jakub Nový (Prague Music Week): Velkou mezeru vidím ve vzdělávání

redakce 30.09.2024

Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.

Midirama (Fuchs2): Musí tam být oheň!

Libor Galia 26.09.2024

Jeden z nových bookerů pražského Fuchs2 je DJ s více než dvacetiletou historií, který se před několika lety stal i producentem. Set v kolumbijském lochu?

Mikuláš Svoboda (HYB4): Přivézt Sungazer je splněný sen

Mariia Smirnova 24.09.2024

Dostal Sungazery do Česka. “Líbí se jim atmosféra Kampusu, rádi se sem vrací,” říká dramaturg hudební sekce Mikuláš Svoboda.

Vlzques (Fuchs2, Swine Daily): Baile Funk jednoducho milujem

Libor Galia 05.09.2024

Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.

SJ yellow (Fuchs2): Hraju čím dál rychleji

Libor Galia 28.08.2024

Její radostné skladby s kořeny v hip hopu, RnB a funku a bezchybné přechody vás zaručeně rozhýbou. F2 opening.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace