Návrat krále (Deathprod)

Helge Sten je pro festivalovou Alternativu, zdá se, ideálním protagonistou. Když si to loni do Prahy namířil s tandemem Henriksen–Storløkken a společně s nimi vystoupil pod kultovním jménem Supersilent, o koncertu Alternativy i celého roku nebylo pochyb. Rok nato se norský elektronický guru na festivalovou půdu vrací, tentokrát bez doprovodu i bez chaotických orgií, které byly ve svém prapůvodním stavu snad někdy jazzové. Sten přijíždí coby Deathprod, darkambientní legenda.

Sál La fabriky se slušně plní už během předskakujících Becoming Animal. Na pódiu dáma v andělsky bílém, spolu s ní krabičkami obklopený baskytarista, člen italských Zu. Žádné motanice a rytmické přemety však nečekat, vévodí dystopické elektronické plochy, obhroublé baskytarové vztlaky a zpěv. Netěží se z kontrastu temná elektronika versus hlas shůry, naopak, nízko položený vokál posiluje tíživost sdělení. Škoda jen, že nezbyl prostor pro gradaci, veškeré trumfy byly odkryty příliš brzy.

fotogalerie z koncertu tady

Deathprodovy temné vize se blíží. Židle do sálu, bude se sedět. A nevycházet, prosíme vás, a nefotit dýl než deset minut, prosíme, děkujeme. Díky. Jestli si něco Norova produkce nezaslouží, je to roztržitost a záblesky nechtěných světel. Jsou tu totiž jiné, v Deathprodově koncertní produkci neodmyslitelné – světelný stalagmit a stalaktit, oba nakonec stalagnátově průrazné. V jejich zajetí usazená postava, středobod vesmírné reprodukce.

Jestliže Becoming Animal s postupným vývojem setu bojovali, Deathprod exceluje. Zvukovou bohatostí, pohlcující dynamikou i kontrastem ticha a hřmotů. Šok je jen jedním z prostředků, nikoli laciným cílem. Někdo zaslechl lodě, někdo soundtrack k průzkumu prázdna, někdo jen koukal. Já byl i letos u nejlepšího koncertu Alternativy.