Mary C | Články / Reporty | 01.04.2015
Považuji za pozitivní, že si velká společnost jako T-Mobile vybere za své téma současnou elektronickou hudbu. Projekt Electronic Beats je nejen progresivní magazín, ale taky putovní hudební festival, který každoročně vybírá zajímavé projekty, i ty méně známé s popovým potenciálem. Line-upy v jednotlivých městech, mezi kterými byla i Varšava, Praha nebo Kolín nad Rýnem, se většinou liší. Letošní bratislavská verze z větší části prezentovala ostrou hranu alternativy a popu. Electronic Beats fúzovaly s jazzem, soulem a punkem.
Akce se uskutečnila v atraktivním industriálním prostoru Refinery Gallery, který nepůsobil stísněně, do přední části se vešel i doprovodný program v podobě fotobudky nebo sítotiskové dílny. Odpoledne jste mohli navštívit workshop s německou značkou LeafAudio a sestavit si chip-tune syntezátor navržený speciálně pro Electronic Beats.
Zvuk v hale byl kupodivu dobrý a zřetelný, během delších přestaveb míchal DJ Vec skvělou selekci nejrůznějších aktuálních elektronických proudů. Ovšem rozjezd s Adi Ulmansky byl lehce odrazující - trendy “hvězdička” z Izraele sice hudbu tvoří, rapuje a zpívá, nadto nezapadá do žádné škatulky (electro-pop-rap?), ale její projev a image působí “žvýkačkově”, někde mezi Die Antwoord a Taylor Swift. V porovnání s dalšími účinkujícími to zanechalo dojem veselého surfování po povrchu. Zato následná vystoupení Son Luxe a Young Fathers byly silnými hudebními zážitky, a přitom skvělá party.
Kritik vážné hudby by asi použil spojení procítěný hudební přednes - tak by se dal popsat výživný, i když trochu krátký set výjimečného amerického producenta, pianisty a zpěváka Son Luxe. Byl složen jen z několika motivů desky Lanterns, které její autor, společně s úsporně hrajícím kytaristou a virtuózním bubeníkem, rozvedl vždy do překvapivé šíře. Celé trio předvádělo atraktivní spojení elektroniky a jazzové myšlenky s vtahujícími vokály Son Luxe a hypnotizující projekcí. V publiku jsem zaslechla, že koncert byl “náročný”, ale Son Luxovy písně jsou nejčastěji velmi sofistikované hity. A je radost vidět někoho, kdo svou hudbu dokáže stále nově interpretovat, zabývá se živým pojetím do takové do hloubky a celou věc intenzivně prožívá.
Ještě silnější prožitek byl vidět na Young Fathers. Skotské trio, označované coby alternativní hip hop, má silné přesahy k soulu a punku. Za poslední dva roky předvedlo v Čechách už čtyři koncerty, i tento byl strhující, Young Fathers vynikají neskutečnou spontaneitou a energií. Taková uvěřitelnost a samozřejmost, se kterou vystupuje trojice G, Alloysious a Kayus s doprovodným bubeníkem a modulární syntezátorem, na který občas hraje hlavní producent projektu G, mnoha hiphopovým projektům chybí. Je mezi nimi zvláštní, až mystická chemie a mimořádná choreografie působí až rituálním dojmem. Rap i zpěv všech tří je naživo ještě působivější. Young Fathers spolu tvoří již od dětství, ale až jejich dvě EP a poté LP, které vydali na labelu Anticon minulý rok, na sebe strhlo pozornost publika napříč žánry. A právě za album Dead taky získali prestižní Mercury Price. I přes velký úspěch Young Fathers nehodlají slevit ze svých názorů a živelnosti, nová deska, která vyjde v dubnu, nese název White Men Are Black Men Too a otevřeně se vyjadřuje k rasismu. Pokud chcete zažít povznášející party, nenechte si je ujít v létě na Pohodě.
Young Fathers byli hřebem večer a po delší přestavbě bylo vystoupení Archive pro mnohé spíše soundtrackem k odchodu. Londýnská kapela, spojující atmosférickou elektroniku laděnou do trip-hopu s živými nástroji, představila poslední desku Restriction a uzavřela tak velmi vydařený line-up. Ten potvrdil, že je tu silná scéna slibných muzikantů, kteří experimentují s elektronickým zvukem, a přitom jejich hudba není chladná. Výrazný lidský charakter a něco, čemu by se dalo říct virtuozita, dělá z projektů Son Lux a Young Fathers nepřehlédnutelnou událost.
Electronic Beats 2015
Young Fathers (usa) + Son Lux (usa) + Adi Ulmansky (isr) + Archive (uk)
6. 3. 2015 Refinery Gallery, Bratislava
foto © Martin Haburaj
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.