Články / Reporty

Jindy než v neděli, prosím: The Antikaroshi

Jindy než v neděli, prosím: The Antikaroshi

woko | Články / Reporty | 28.04.2015

Neděle se nejspíš podepisuje na účasti. Při zvukovce Kuře prohlásil, že to je moc chytrá kapela, že přijde málo lidí. Ten Kuře! Budějičtí Microvomit si tak postavili aparatury přímo do rohu tanečního parketu, připadal jsem si jak u někoho v obýváku. Ne že bych znal lidi, co mají bicí v obýváku, ale na kapelu si div můžete sáhnout, přišla vaše správná parta, pivo v ruce, všichni jsou stejně a dobře naladěni. Microvomit mezitím v šeru Sedmičky pošlapávají a hlučí. Jediný maják života je stroboskop v kopáku bubeníka, který se za chvíli odporoučí (stroboskop). Bubeník se může utlouct, v prostojích vrství činely jako by to byly palačinky, a zase je sundává. Zbylá dvojice se ohýbá nad nástroji a krabičkami, loudí prvotřídní noise. Zprvu tam stojíte a nevíte, jak se v tom vyznat, za tři minuty se přistihnete, jak nevědomky kývete hlavou i nohou. Jak to začalo, tak to končí. Chlapi dohlučí, rozpačitě poděkují za nadšený potlesk a uklízejí. Na Zu jsem nebyl, ale nedivím se, že tam sklidili takový ohlas.

The Antikaroshi je chytrá hudba ve chvíli, kdy ji musíte někomu vysvětlit. Berou si to nejlepší z math rocku a post-punku a balí to do přístupnějšího indierockového obalu. Ve skladbách zpívají, nebo křičí. Řežou do toho, nebo si je můžete pustit na procházku po Petříně. A takoví sympaťáci. S téměř třičtvrtěhodinovým programem začínají, zvuk jim jde na ruku. Krom ozkoušených šlágrů vkládají do setlistu i novinky z neexistující desky, která má vyjít na podzim, a co měl Strahov tu čest slyšet, dost se přitvrdí. Nemáte šanci se nudit, když kapela střídá houpavé mathrockové skladby se řvaním a tvrdými riffy. „Můžeme vám zahrát ještě jeden z nový desky. Kvůli němu jsem si koupil tadycten whammy pedal.“ U Blow se na chvíli musí zastavit, protože se v té matice sami ztratí, ale nedělají si z toho hlavu. Na konci vyzvídají, jak se komu co líbilo, vzpomínají na Beroun. Tak snad zase příště, jindy než v neděli.

Info

The Antikaroshi (de) + Microvomit
26. 4. 2015, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace