Štěpán Nezbeda | Články / Reporty | 04.07.2023
Z mnohých mediálních výstupů by se mohlo zdát, že karlovarský festival rovná se Thermal a okolí. Mimo sály v brutalistním hotelu ale zahrnuje i šest dalších kin, z nichž dvě nejvzdálenější, Pupp a Drahomíra, leží tři kilometry od sebe. To už je pěkná procházka a pro některé cinefily i nečekané sportovní vyžití.
Právě do Drahomíry po drobných orientačních peripetiích dorážím na první pondělní projekci. Tohle kino funguje zároveň jako bar a nápoje se dají nosit i do sálů. Na zahrádce jakýsi pár oslovuje režiséra jednoho z letošních půlnočních filmů, jenž je zve na projekci, omlouvá se, že k ní nebude diskuze, a dává jim na sebe číslo, kdyby měli jakékoli otázky. Karlovarská pospolitost.
Promítání íránského filmu Cesta na měsíc debutanta Mohammadrezy Shayannejada začíná rozpačitým úvodem nesmělého dramaturga a v podobném duchu se line i snímek samotný. Ten se odehrává na ploše jednoho bytu a vypráví o muži sestavujícím stroj, který by oživil zvuky, které zazněly na libovolném místě a napříč časem. Stylu dominuje roztřesená a rozostřená ruční kamera spolu s frenetickými střihy. Děj není předkládán chronologicky, nýbrž ve střípcích, které nakonec dávají dohromady spíše abstraktní obraz než jasný portrét. Při scéně, v níž po sobě milenci hází syrová vajíčka, pronese paní vedle mě: „Tak tohle asi nedám.“ Nedá a další ji následují.
Do Puppu je cesta dlouhá, ale bez časového presu a jednou za den se dá zvládnout. I když s lístkem, přicházím o hodinu a půl dřív a stávám se svědkem nejdelší fronty, co jsem zatím letos ve Varech viděl. Není divu, hrají se Minulé životy (režie Celine Song), hit ze Sundance, který v divácké ceně zaujímá těsně druhé místo. Šramot fronty přeruší exploze tříštících se lahví minerálky, které nebozí brigádníci upustili vedle luxusního bavoráku.
Minulé životy je romance, která přesně ví, jak dojmout, a když jí necháte, dokáže být efektivní. Korejka Nora ve svých dvanácti emigruje s rodinou do USA a nechává v rodné zemi svou první lásku, Hae-Sunga. Chlapec se jí po dvanácti letech ozývá přes Facebook a jejich intenzivní vztah na pomezí mezi láskou a přátelstvím začíná tam, kde skončil, byť se oba nachází na jiné straně světa. Po další dvanáctileté odmlce se oba setkávají znovu, Nora už má ale manžela. Vedle tématu emigrace, odcházení a zůstávání se tematizují obecnější otázky týkající se nejen lidí žijících mimo domovinu. Musí být osudová láska vždy ta správná? A kolikrát se v minulých životech musí dvě duše náhodně potkat, aby nakonec skončily spolu?
Končím ve Velkém sále na česko-slovensko-polsko-srbské sci-fi detektivce Bod obnovy. Premiéra působí slavnostně a režisér Robert Hloz se autenticky dojímá. Jeho film je zasazen do blíže nespecifikované střední Evropy roku 2041. Sociální nepokoje vlivem ekonomické nerovnosti sílí, proto v rámci zachování sociálního smíru každý občan, který zemře nepřirozenou smrtí, získává možnost oživení, stačí když má vědomí zálohované v posledních osmačtyřiceti hodinách. Hlavní postava, detektivka Em, se po vraždě výzkumného pracovníka zaplétá do sítě institucionálních intrik.
Opojná vizualita Bodu obnovy, zejména scén znovuzrození, i speciální efekty ční několik pater nad zbytkem současné české produkce. Ústřední námět působí originálně a otevírá několik nosných filozofických otázek, ovšem celek sráží jalové dialogy oscilující mezi generičností průměrné televizní kriminálky a trapnou patetičností. Potlesk vestoje, doprovázející závěrečné titulky, považuji za jednu z největších nesoudností, co jsem tu letos zažil.
Z Thermalu to na ubytování není daleko. Vyhovuji několika opileckým žádostem o cigaretu a jdu spát. Už jsem se narajzoval dost.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.