Články / Reporty

Kapela hrajúca všetkými farbami - Trentemøller

Jana Michalcová | Články / Reporty | 05.10.2014

Tajuplnosť, zvuková paleta plná temnosti, nadupané rytmy. Ak ste si šli na štvrtkový Trentemøller zatancovať na elektroniku, dostali ste celú škálu žánrov, najmä tých rockových. Emócie, ktoré zapríčinili, že sa publikum ponorilo hlboko do svojich myšlienok a vzápätí sa odviazalo a neprestalo skákať do rytmu...

Aj keď sa večer rozbiehal v štýle maturitného plesu v skorých ranných hodinách, ostalo to len pri predkapele First Hate. Ako had vlniaci sa spevák vytváral s podladeným spevom a klavírom synth-popové kúsky pred hŕstkou ľudí pod pódiom. Všetko umocnila nie príliš vysoká kvalita zvuku, keď zanikal v šume klavír alebo naopak spev a nikdy sa nestretli v harmónii. Originalita neprišla, ale plus za to, že si ich vybral sám Trentemøller.

Konečne zhasli svetlá a Roxy sa ocitlo v opare, z ktorého vyčnievalo päť členov dánskej formácie s charizmatickým Andersom Trentemøllerom uprostred. Pražská časť Lost Tour bola zahájená strateným Still on Fire za zvuku chladných basgitarových tónov, kvílenia, šumu, syntezátorov - v momentem ste sa ocitli na elektroswing párty... Trentemøller je právom označený za multiinštrumentalistu. Neviem, či Tarantino ešte neobjavil dánsku tvorbu, ale skladba Shades of Marble by dokonale pasovala do jeho nového filmu (The Hateful Eight možno?). Marie Fisker, ďalšie eso formácie, si počkala až na Come Undone, kedy sa mohla aj hlasovo prejaviť. Ženskosť hlasu dokonale vyjadruje názov skladby Candy Tongue, ktorá ma preniesla späť do leta na vystúpenie Portishead, predstavujem si, aké by to bolo keby začala spolupracovať s Beth Gibbons. Unisono.

Aj keď väčšinu setlistu tvorili skladby z minuloročného Lost, Vamp či Miss You z The Last Resort dokonale dopĺňali široké portfólio žánrov, tentokrát minimal technom. Trentemøller urobil veľký krok, keď sa presmeroval od techno-tanečnej hudby k rocku, presnejšie post-rocku. Z veľkej časti k tomu prispel aj bubeník Henrik Vibskov, ktorý live vystúpeniu dodal úplne iný ráz ako je pri skladbách namŕtvo. Neviem, ako z jeho súpravy vydoloval toľko rozmanitých zvukov, s dokonale presnými a pevnými údermi, ktoré dodávali skladbám energiu, pravdepodobne šlo o čiastočné mixovanie zvukov z prehrávača. Oveľa viac pripomína live skladba Trails shoegaze, ako je tomu pri „domácom“ počúvaní, tak isto aj obľúbená Never Stop Running.

Ďalším aspektom bola technická stránka koncertu. Svetlá hrajúce všetkými farbami skvele ladili so skladbami a dodávali klubu intímnejšiu atmosféru. Nič zložité, ale sadli skvele. Jedna z devíz kapely je ich multiinštrumentalita – keď sa započúvate, beží niekoľko zvukových vrstiev naraz a neustále sa menia. Skvelá vec pre poslucháča, veľká výzva pre zvukára. Nie vždy sa dalo kvôli splývaniu nástrojov vychutnať to, do čoho sa vás snažila kapela dostať, no bola to len malá chybička krásy. Silversurfer, Ghostrider go!!!

Info

Trentemoller (dk) + First Hate (dk)
2. 10. 2014, Roxy Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace