Techno Faust a bratři v hříchu - Trentemoller

Album Lost hlásá, že Trentemøllera už nic nespasí. Zatracen k prozřetelnosti opět triumfuje. Opět volí plastický zvuk, místy líný, ale stoprocentně puntlig rytmus, a opět si vypomáhá noirovou dramatizací. Už je definitivně jedním z nejčitelnějších producentů, se zralými ženami na přídi se promenáduje od zmíravých balad až k retro synthpopu, s minimalistickou kytarou a důrazem na detaily, které máme rádi (např. dva tóny kytary na konci každé fráze ve skladbě Candy Tongue, které ji protáhnou do ztracena). Rozkročen na stabilním dvounoží operuje s PRODUKCÍ (hřmotnost Trails, Never Stop Runnig nebo River of Life) a s PÍSNĚMI, načež afrodiziaka The Dream, Deceive nebo chórové Gravity nabíhají bez prodlení.

Trentemøller v podstatě opakuje úspěch předchozí desky Into the Great Wide Yonder za využití naprosto stejných estetických prostředků i donucovadel. Still on Fire začíná přesně tím býčím vzpíráním, pro které milujeme Moan nebo Evil Dub, a Candy Tongue nebo Dream nutně evokuje mistrovský singl Even Though You’re with Another Girl. Tím ale přesvědčuje, že i populární forma v rukou vnímavého stále vzkvétá a jeho pastiš neslábne, podle zákona Agathy Christie umí i posté napnout. Lost je album znovu natolik podmanivé, že provokuje k velmi okázalým pohybům a chtíč přednáší jako výsost intelektu. Málokdo dokáže takto vzrušovat. Existencialitě Trentemøllera se vyrovnají z posledních týdnů snad jen nezpochybnitelní Moderat či Tricky. Ten je zřejmě bratrem v hříchu a jeho nezničitelné tracky z dubnového False Idols pracují s identickým přesvědčením. Formulujte při poslechu.