Karlovarské korzo #3

Úplně, ale úplně všichni mluví o Mládí, to se dalo čekat. O hlavní hit je postaráno, novinka Paola Sorrentina úspěšně zastínila vedro, a to ještě ani nepřijel Harvey Keitel. Mládí se řeší na všech úrovních, korunu všem kritickým ódám a šumům z anonymních davů nasadil Havelka, který dvojici Caine a Keitel vychválil až do nebe. Podobně vysoko se podívá s Please The Trees v červenci, počkejte si na zítřejší novinky. Richard Gere se na červeném koberci včera loučil snad půl hodiny, o znělku příštího ročníku se není třeba obávat. Bez ústřic ovšem nehrajeme.

George Romero, který je zodpovědný za návštěvy zombies v nákupních centrech, na včerejších KVIFF Talks přítomné nadchl. Sympaťák s vizáží někde mezi Martinem Scorsesem a Christopherem Leem, královsky bavil sebe i ostatní, příběh Night of the Living Dead se vrátil v plné síle a vzpomínalo se také na spolupráce se Stephenem Kingem, Dariem Argentem nebo Dennisem Hopperem. Romero uvedl na pravou míru některé fámy, které kolují kolem jeho děl (rasová poselství či gender postoje) a pár dalších nejspíš vypustil s úsměvem do světa. Pionýr nemrtvých má stále problém s financováním svých snímků, v době kdy televizním obrazovkám vládnou The Walking Dead je to přinejmenším pozoruhodné.

„Skončil pro mě svět, už nikdy nechci nic vidět,“ okomentovala projekci chilského snímku Klub nejmenovaná domácí kritička, a vzápětí spustila jeden z mnoha chvalozpěvů na Mládí. Režisér Pablo Larraín si z Berlinale odvezl Stříbrného medvěda, odvážné a náročné dílo vyvolává spoustu otázek. Jisté dávce deprese se po shlédnutí subtilního dramatu nevyhne nikdo, Klub ovšem klasicky nepostrádá ani jihoamerický smysl pro absurditu a černý humor. Podivně vyrovnané společenství exkomunikovaných kněží a dohlížející řádové sestry naruší příjezd nového člena, ten ale v komunitě moc dlouho nepobude. Skvěle natočený snímek otevírá hluboká témata víry a sexuality, navrch přidává mocnou vášeň pro chrtí dostihy. Nejen ta se ovšem vůbec nelíbí přísnému jezuitovi, který komunitu lustruje a coby zástupce „nové“ církve nemá žádné slitování. Nebo snad ano?

Z chilského pobřeží na sever Norska, příběh Mizejícího kouzelníka Dirka Ohma se odehrává v nordické pustině a je inspirován skutečnými událostmi. Malé městečko Grong je hluboce zasaženo ztracením mladé teenagerky, kouzelníkova show v místním hotelu má pomoci náladu ve městě trochu zlepšit. Hodný a celkem předvídatelný snímek baví sympatickou atmosférou, ale uvnitř hlavy stále zůstávají vyloučení kněží, kterých se nebude jednoduché zbavit. Karlovy Vary se včera dočkaly premiéry hned dvou českých snímků, za trampským dokumentem Amerika stojí frontman kapely Johannes Benz Jan Foukal, očekávaná Domácí péče vyvolávala již včera podobně polarizující názory jako kněžský Klub. Uvidíme, jak se situace vyvine v příštích dnech, Kobry a užovky jsou v pohotovosti.

Korejské drama Proradní nebyl úplně dobře zvolený začátek čtvrtého festivalového dne - krvavá lázeň plná šílenství (po) moci, sexuálních úchylek a ostrých zbraní se vydržet jednoduše nedala. Na dopoledne těžký kalibr, dokonalá kaligrafie kvalitu nezaručí. Proradní tak poslouží alespoň k (opožděnému, vím) použití narážky, která mně nad novou znělkou včera hned nenaskočila. Smrtonosná zbraň v pyžamu u diváků boduje a navíc se prý bude noční hacafrak dražit. Aby toho nebylo málo, tak se Ben Tuček právě vrátil z Marsu. Co je tohle za Klub?