David Loch | Články / Reporty | 01.03.2014
Středa byla opět chladným dnem. Večer by se bývala ještě snesla šála, ač prorocké předpovědi slibovaly, že Praha bude mít zas o něco blíže jarní teplotě. Takhle nezbývalo než věřit alespoň programu klubu Pilot, kam zavítal Scott Kelly. Nutno dodávat jeho členství v experimentálních Neurosis? Pro jistotu. Praze předvedl dvoučlennou doprovodnou kapelu Road Home. Cesty domů.
První, kdo se v kokpitu Pilotu objevil, bylo české duo Kall. Napravte, jestli jste Veroniku s Davidem ještě neslyšeli. Odštěpky táborských Nod Nod totiž vzlétly vysoko nad hlavy návštěvníků a black soulem, jak se charakterizují, navrtaly večer hezky zhluboka. Nakřápnutý Veroničin vokál dává vzdáleně vzpomenout PJ Harvey, k tomu Davidovy temné kytarové smyčky, do nichž zčásti nahlíží folková hra s hmatníkem, a máte na české poměry ojedinělou atmosféru. V dubnu plánují vydat kazetu. Kazeťáky v pozoru.
Po lynchovských Kall se na čistě osvětleném pódiu, jako by nebylo třeba světelných přetvářek, objevil Scott Kelly s posádkou Road Home, kterou tvoří Noah Landis (buddy z Neurosis) s kytaristou Gregem Dalem. Kelly je přesně ten typ člověka, který se před vás postaví se svou dlouhou bradkou, a vy víte, kdo je tady kápo, aniž by řekl slovo. Vypadá, že ví, co chce a jak toho dosáhnout. Kdokoli mu jeho plán naruší, oplatí mu ostrým pohledem nebo mlčením. Přesně takhle reagoval na prosbu o skladbu Passage z debutového Spirit Bound Flesh. Prosba však zazněla z úst někoho jiného, než koho se Kelly ptal, proto ji přešel a dál se věnoval programu. Výchovný pohlavek.
Bojové postavení si Kelly držel téměř po celý koncert. Publikum ale vědělo, že potyčky jsou to poslední, co hudebník svým syrovým folkařením sleduje. Mezi skladbami se jeho mohutný hlas z reproduktorů příliš neozýval, výjimkou byla We Burn Through the Night, srdcovka věnovaná rodině. Z posledního alba The Forgive Ghosts in Me zazněla řádka dalších skladeb, mezi nimi nervózní Within It Blood, We Let the Hell Come, The Sun Is Dreaming in the Soul nebo A Spirit Redeemed to the Sun. Ukázkou z nového sedmipalce pak byla Eternal Midnight.
Přečkat celý set bylo v jistých chvílích únavné, především díky pomalému tempu některých písní. Ryzí kusy bez bižuterie ale publikum uhranuly, což se odráželo v hlučných aplausech téměř zaplněného klubu. Kelly si Prahu pochvaloval, údajně ho místní publikum nikdy nezklamalo. A co udělalo pražské publikum na oplátku? Zasmálo se tomu, což Kelly tiše přešel. Něco mi říká, že to tenhle maník myslel upřímně. Rozloučil se coverem Tecumseh Valley od amerického písničkáře Townese Van Zandta, kterému vdechl nový rozměr. Koncert, který možná neoceníte hned na místě, ale roste ve vás jako ozvěna.
Scott Kelly & The Road Home (usa) + Kall
26. 2. 2014, Pilot, Praha
foto © Miloš Potužák
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.