Kremace | Články / Reporty | 26.07.2019
Cesta přes Vídeň rozžhavenou do ruda, k Areně, do postindustriální čtvrti, která trefně předesílá zážitky nadcházejícího večera. Ten otevírají Kowloon Walled City. Dříve děsivá hongkongská pevnost, dnes kapela, jejíž kytary se zarývají hluboko do těla a groovují nevybíravě a nezastavitelně. Přestože bylo jejich nasazení vysoké, zásadně nepřesvědčili, namísto očekávané smrště pocit, že tohle už jsem slyšela jindy a jinde. Nějak se mi nedostalo onoho unikátního prožitku, který přišel s Yob.
Doomová trojice z Oregonu se předvedla v plné síle. Z poslední desky Our Raw Heart sice zahráli jen jeden song, to však vzhledem k desetiminutové délce jejich skladeb set nijak nezmírnilo. Naopak vytvořili místo pro starší alba, The Illusion of Motion (2004) nebo i The Great Cessation (2009). Zážitek to byl silný, podpořen precizností všech hudebníků a hymnickým zpěvem Mikea Scheidta. Ten je po vážných zdravotních komplikacích zpět a bylo skvělé vidět, kolik energie a razance je schopen do hudby zase dávat. Jeho až heavymetalový zpěv rezonoval stěnami Areny a napojoval se na masité kytary, pompézní zvukové hradby a vlasy pod pás. Bylo to transcendentální a pompézní, ruce zaťaty, emoce pocuchány.
Yob nastolili solidní atmosféru, ovšem vesmírné ústřely pak uzemnili Neurosis. Byla to pouť napříč historií, především posledními dvaceti lety, alby A Sun That Never Sets (2001), Given to the Rising (2007) a Honor Found in Decay (2012). Neurosis jsou fenoménem, nemajícím v metalové hudbě obdoby. Fenoménem, který nikdy nesešel na cestu líbivosti, přicházel s uvěřitelnou, lidsky blízkou tvorbou a specifickým těžkým zvukem, z nějž těžily a těží další a další skupiny, od hardcore/punku až k postmetalu či industrialu. A možná právě kvůli vysokému očekávání jsem nebyla schopná se do jejich setu zcela ponořit. Čekala jsem razanci, tlakovou vlnu, ale pořád něco chybělo. Možná jsem vyhlížela až příliš mohutný zvukový kolos, možná jsem už v Areně zažila hlasitější koncerty a intenzivnější prožitky. Možná toho bylo naživo přeci jen málo…
Neurosis (us) + Yob (us) + Kowloon Walled City (us)
23. 7. 2019 Arena, Vídeň
foto © Andrea Petrovičová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.