Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.11.2015
Přesně před rokem zavítalo trio Son Lux do MeetFactory poprvé. Od té doby se staly dvě zásadní věci: zaprvé vydali výbornou druhou dlouhohrající desku a zadruhé přibrali nového člena na tour, tedy členku - zpěvačku Olgu Bell.
Původně ruská písničkářka je dnes usazená v New Yorku a tamní scéna silně ovlivnila její současnou hudební podobu. Aktuální písně jsou dnes hravější než ty zpívané v ruštině, jež v sobotu ani nezazněly. Nový materiál je lehkomyslnější, ale stále se opírá o diskutabilní témata, jako třeba když věnovala jednu píseň migrantům se slovy: ,,Taky jsem jednou z nich.“ V MeetFactory do uší narážel její podivně stylizovaný zpěv, který se nespojoval s melodiemi, a chvíli trvalo, než si sál na osobitý projev zvykl a celé to do sebe začalo zapadat – velmi příjemné překvapení. A když říkám písničkářka, mám na mysli takovou tu s klávesami a syntetizérem.
Son Lux neotáleli a otevřeli sál údernou Change Is Everything. Následoval blok nových písní, kterým vládl velkorysý retro-synthový motiv. Uvažoval jsem, proč nejsou spojováni se CHVRCHES, o kterých se mluví jako o posledním velkém synthpopovém projektu, přitom Son Lux by je svým živým i studiovým nábojem strčili do kapsy. Všechny komponenty žánrově roztříštěnosti byly spojovány hlasem zpěvačky, který zněl tak čistě, až působil poněkud strojově.
Druhá třetina odpověděla na dřívější otázku. To, co se jevilo jako výborný koncert, který dosáhl svého maxima už na začátku díky dokonalé reprodukci nahrávek, byl jenom malý warm-up. Následovalo brilantní vykolejení z vlastní studiové podoby. Son Lux se podařilo zastínit první část vlastního koncertu souzněním všech nástrojů a strhnout žánrové mantinely. Poslouchat je ve sluchátkách bude odedneška pouze poloviční radost, takže doporučuji záznam z Pitchforku.
Jenže ani tohle nebyl vrchol večera. V poslední části se kapela konečně rozmluvila a vsadila na komunikaci, ubrala na svém lpění na technické preciznosti a začala pracovat s radostnými emocemi. Navíc poslední písně Lost in Trying a You Don‘t Know Me byly obohaceny o vokály Olgy Bell a dlouhé instrumentální pasáže, šponující už tak vysoké napětí v klubu. A aby toho nebylo málo, tak se mezi ně ještě prokousaly zrychlené smyčky z odezpívaných songů, které napomohly plynulému uzavření večera. Krása. Kompletní zážitek. To nemělo chybu.
Son Lux (usa) + Olga Bell (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha
foto © Filip Kůstka
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.