Jakub Béreš | Články / Reporty | 14.04.2018
Když u nás hráli Gengahr posledně jako support Wolf Alice před dvěma lety, vzali s sebou na pódium Paláce Akropolis i malého plyšového Gengara, tedy fialového pokémona, podle kterého parta přátel ze školy pojmenovala svou kapelu. Na svém druhém tuzemském vystoupení ho nechali sice doma, místo toho přivezli druhou desku Where Wildness Grows. Její název se sice ptá na to, kde se bere divokost, skladby z ní ale působí velmi uklidňujícím dojmem. Jinak tomu nebylo ani v Café V lese, kde melodické refrény dostaly do kolen takřka vyprodaný klub.
Tuzemským Radical Miracle, projektu okolo Vladimíra Němečka, to sice na stagi šlape báječně a dokáží lehce strhnout publikum na první dobrou. Jejich songy ale zapomenete stejně rychle, jako se přistihnete při tom, že si při jejich poslechu podupáváte nohou do rytmu. Mix všeho, co v posledních deseti letech headlinovalo Rock for People od Placepo po Muse neurazí, ale působí, jako by se kapela zasekla v čase, kdy ještě bylo cool házet všechny ostrovní kytarovky do „indie pytle“.
fotky z koncertu tady
Do stejného pytle by se vešli i Gengahr. Jejich hudba sice taky působí, že se zasekla v jistém bezčasí, na rozdíl od domácích interpretů ale mají jejich písně výraz a nahrávky drží pohromadě. Melancholický pozitivní pop skvěle navozuje bezpečnou atmosféru a na této vlně se dá pohupovat celou hodinu, i když to celé zní trochu jako jedna dlouhá píseň nebo náhodný „sunny day“ playlist na Spotify. Gengahr si berou hodně z Foals i Wild Beasts a jejich rocku bez slizkých klišé a manýr. Podobně jako oni nabízí mazlivé falzety, které sice neroztančí dav, zato je z hlavy jen tak nedostanete ani dva dny po koncertu. Přesně takovým příkladem je i tři roky stará skladba She’s a Witch, jejíž chytlavý refrén rozsvítil celý Les. Poté už přišel jenom říznější, postpunkem načichlý přídavek Carriton jako ukázka toho, že Gengahr nejsou jenom kapela jednoho výrazu pro další generaci indie kids.
Gengahr (uk) + Radical Miracle
11. 4. 2018 Café v lese, Praha
foto © Bára Gadlinová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.