Křehkost úsměvů (Genesis)

Kanadský režisér Phillipe Lesage vymodeloval ve filmu Genesis plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Vnitřní život postav popisuje snímek zvnějšku. Středoškolák Guillaume je pohledný premiant třídy, nečekanou zamilovanost do svého nejlepšího kamaráda schovává za výřečnou aroganci. Jeho sestra Charlotte si začíná se starším mužem, zatímco sbírá odvahu rozejít se s přítelem. Tvůrci si v obou příbězích vystačí s relativně jednoduchou zápletkou, což jim dovoluje popisovat řadu na první pohled nepodstatných momentek: frajeřinek ze školy nebo plkání nad drinkem. Těmi vykreslují vnější podobu sourozenců, pózu, kterou ukazují spolužákům a učitelům. Dlouhé záběry nutí hloubat, co se skrývá za ní. Děj graduje pomalu, ale trvale, skutečné prožívání obou postav postupně vyplouvá na povrch. Odhaluje se touha po porozumění, kterou její adresáti ovšem odmítají. Beznaděj tlumí sourozenecká láska, skvěle vykreslená na velmi malém prostoru pouhých dvou scén.

Přiléhavá hudba, které vévodí zasněná píseň Outside kapely Tops, osvěžuje vzpomínky na sladkobolnou zoufalost adolescence, střízlivý střih se jí nebojí utnout uprostřed taktu. Melancholičnost, která se s dospíváním nedílně pojí, je dávkována ve stravitelných porcích. Kombinace emotivnosti a náhlého poodstoupení funguje na výbornou a umožňuje scény jak procítit, tak promyslet. Emoce postav jsou snadno čitelné a nechávají diváka vzpomínat na vlastní milostné peripetie. Snímek nezastírá, že jsou často naivní, ale akcentuje jejich váhu a křehkost.

V závěrečné části filmu se otevírá třetí příběh, který s Guillaumem a Charlotte zdánlivě nesouvisí. Láska z letního tábora, kterou prožívá dvanáctiletý Félix, je plná kradmých pohledů a stydlivých pomlk. Ukazuje ale stejnou touhu po pochopení a souznění jako příběh sourozenců. Živé obrazy dětství, ve kterém malé věci znamenají mnoho, mají poetičtější tón a vydaly by na samostatný krátkometrážní snímek. V Genesis tvoří pointu: pocit sounáležitosti, který hledáme, se s věkem nemění, cesta k němu se ale časem komplikuje.

Zpracovat téma prvních lásek bez melodramatičnosti se nepodaří často, filmu Genesis se to daří. Zpochybňuje přirozenou tendenci dávat prožitkům dospívajících menší důležitost, přitom je ale neglorifikuje a udržuje si odstup. Pomalu plynoucí děj si vybírá postavy výjimečné jen tím, že se na chvíli odváží jednat zcela upřímně. To jim mimoděk umožňuje to nejdůležitější: definovat sebe samé.