Lvmen: Byl to vždycky tak trochu relax a skautskej tábor

Přestože byste na české hardcorové scéně jenom stěží hledali kapelu s podobným významem jako Lvmen, jejich existenci provází silná aura tajemství. Při příležitosti nadcházejícího turné vznikl alespoň krátký rozhovor s Františkem (basa) a Hvsarem (klávesy).

V průběhu let jste se museli postupně vypořádat s tragickým úmrtím dvou spoluhráčů a mnozí fanoušci už ani nevěřili, že se Lvmen někdy vrátí na scénu. Co bylo hlavní motivací, abyste pokračovali dál?

Když odešel Dáda, tak jsme se na popud jeho mámy sešli v původní sestavě a zkoušeli asi tři roky jednou za měsíc na mlejně v Osvračíně. Dva roky před vydáním LP Mitgefangen Mitgehangen jsme zkoušeli už v sestavě, která nahrála desku, v prostorách komunitního centra Cesta v Táboře. Byl to vždycky tak trochu relax a skautskej tábor. Jsme kámoši a baví nás to být pohromadě. Asi největší motivací byl Mirda (kytara, pozn. a.), který byl na normální vojně, kde se drhly kartáčkem na zuby hajzly a kde zavřenej v peřiňáku skládal rádio a tak. Potom, co v létě padl i on, jedem na setrvačník…

Tyhle osudem vynucené změny v sestavě se pravděpodobně odrazily i na vzniku nových skladeb. Jak vlastně funguje celý kreativní proces v kapele?

Základem byly vždycky z velké části Mirdovy nápady, ty jsou jedním z ksichtů kapely. Na finálním výsledku se pak ale podílí všichni, není tam od začátku jasná vize, jak by měla skladba vypadat, to z toho vyleze až při hraní ve zkušebně. Postupem času se hotové skladby ještě několikrát méně či více upravují a na desce je třeba až desátá verze.

Od vydání novinky Mitgefangen Mitgehangen uplynulo půl roku. Měli jste před vydáním desky nějaké očekávání?

Očekávání jsme snad ani žádný neměli, spíš bylo cílem tu desku po letech dodělat. Ne za každou cenu, ale abychom byli s finálním výsledkem spokojení hlavně my, a to se povedlo po všech stránkách. O tom, jak bude deska přijatá, jsme nepřemýšleli. To stejně nevymyslíš, ale zatím máme vesměs kladný reakce, což samozřejmě potěší.

Lvmen si vybudovali slušné renomé i v zahraničí. Odehráli jste několik evropských turné a díky vydavatelství Day After získali distribuci prakticky po celém světě. Máte pocit, že jste tehdy naplno využili svůj potenciál, nebo byste z dnešního pohledu udělali něco jinak?

Byla možná škoda pauzy mezi lety 2001 až 2004, kdy jsme se začali zase scházet a dělat na Mondo, ale kdo ví, kam by nás to hodilo. Nic bych neměnil. Nakonec se z toho stal takovej náš rytmus, dvě LP a pár let klid…

Jak budou vypadat lednové koncerty? Zazní kromě čerstvých skladeb i materiál ze starších desek?

Zazní komplet nová deska, tedy i včetně upravené „jedničky“ pro pamětníky. Nic víc, nic míň. Kde to prostor umožní, tam koncerty odehrajeme se dvěma bubeníky jako loni na Flédě, ale jinak se žádný další překvapení nechystají…

Na turné vyrážíte společně s Tomášem Paluchou. Jak vzniklo tohle spojení?

Logicky vyplynulo ze současné situace. Už před prázdninami jsme hledali náhradu za Tysona, který vyrazil do světa, a domluvili se s Honzou Tomášem. Za Mirdu naskočil Honzův parťák Vorel (Libor Palucha, pozn. a.) a Regál s námi hraje naživo na druhý bicí. V koncertní sestavě Lvmen tedy figurují ¾ Tomáše Paluchy, tak jsme se domluvili, že pojedou obě kapely.

Možná trochu předbíhám… Co se bude dít v táboře Lvmen po skončení turné?

Odpověď je na začátku tvé otázky. (smích) Momentálně se soustředíme na těch čtrnáct dní před námi a další věci neřešíme. Zatím to ale vypadá, že Paluchovic kluci taky četli Foglara…