Má Satan smysl pro humor? (God Seed vs. Cult of Luna)

Už se nepíše 1987 ani 1994 Anno Satanas, ale kdyby někdo před rokem řekl, že God Seed a Cult of Luna spolu pojedou turné, asi bych nebyl jediný, kdo by na takovou zprávu reagoval stejně jako na déšť sleďů nebo ohlášení reunionu Pleasure Forever. Skandinávie dvakrát jinak, generačně, hudebně i myšlenkově jinde. Na první pohled to může působit, jako by Pan řekl při saturnáliích nymfám: dneska si dělejte, co chcete. Pusťte si třeba Isis nebo Neurosis. Může to být i reakce na vývoj současných blackmetalových skupin, které si eklekticky vypůjčují elementy z různých žánrů. To může být ovšem řečeno i obráceně a bude řeč o eklektických kapelách, co koketují s black metalem, pokud se budeme držet definice, podle níž je black metal především obsah.

Může to být cokoliv, jen ne krok do strany. Stačí ale společná bookingovka na společné turné? God Seed sice nezní jako pokračování toho, čím Gaahl a King ov Hell v Gorgoroth skončili, na druhou stranu starýho černokněžníka novým kletbám nenaučíš. Pro fanouška black metalu, co není ujetý trhlouš, je fajn vidět výměnu „True Norwegian Black Metal“ fasády za vcelku civilní projev. Když bubeník začne hrát jinou skladbu, než chce zbytek, Gaahl se omluví . Během setu v Rock Café si podává ruku s přední řadou a je taky jediný, kdo se obtěžuje každý večer s corpsepaintem. Jako by to nestačilo, na svém profilu si God Seed pochvalovali mashup video, vytvořené spojením videoklipu Push the Tampo od Fatboye Slima se skladbou God Seed od Gorgoroth. Trnovou korunku tomu nasadil opět Gaahl, když v rozhovoru prohlásil se, že při interview se Samem Dunnem nebylo moc prostoru pro humor . Koho neznechutil jeho coming out, smysl pro humor musí být pro ortodoxní black metalisty přespříliš.

Víc jak dvacet let a první, o čem se mluví, jsou stále sebevraždy, vraždy a pálení kostelů. Black metal je s největší pravděpodobností nenávratně zbulvarizovaný a zmytizovaný. Zpět ale k věci, jakkoli jsou God Seed open-minded a nepovažujou se za black metal , tohle neortodoxní spojení prostě nevyšlo. Fanoušci Cult of Luna koukali na „pravý norský“ jako na chlup na španělské omeletě anebo s nepochopením odcházeli. A metly, co se přišly podívat na metalovou show, dlouhá příprava švédských postmetalistů znervóznila natolik, že si to vynahradily hoblujpičováním, kdykoliv se naskytla (ne)vhodná příležitost. Snaha God Seed posunout se dál, je čertulibá ctihodná věc. Zatím to ale působí značně nepatřičně a v tomhle případě vycházejí spíš Cult of Luna jako ti, co jsou otevření novým věcem a mají smysl pro humor.