Maggie má plán: jenom není jasné, jaký

Komedie o mladé a nezávislé Newyorčance, která k lásce s ženáčem přišla, nějak to nevyšlo, ale nakonec se vše v dobré obrátilo... Zní to jako stokrát omílané téma – a příběh Maggie’s Plan skutečně lze obsáhnout v krátké a nudné anotaci. Není to ale tak zlé: všechno ostatní funguje.

A tím “vším” jsou zejména herci. Greta Gerwig z rolí holek generace Y vyrostla v tvárnou herečku – její Maggie se sice potýká se stejnými “problémky” jako dvacetileté vysokoškolačky, styl filmu však spíš než Girls Leny Dunham připomíná současnou nezávadnou produkci. Jinými slovy: divák čeká, kdy se za rohem vynoří Robert De Niro coby drsný, ale měkkosrdcatý staroušek. Místo něj tu máme hvězdu Ethana Hawkea v roli Johna, ušlápnutého ňoumy a učitele antropologie, a jeho ženu Georgettu (Julianne Moore), jejíž cizí přízvuk není zdaleka tak otravný, jak by se z traileru mohlo zdát.

Po podivném rozjedu, kdy Maggie (překvapivě) sděluje svůj první plán o umělém oplodnění kamarádovi Tonymu (klasický Bill Hader), nabírá snímek na obrátkách. Scenáristce a režisérce Rebecce Miller se místy daří podchytit vtip a vyždímat z něj legraci i myšlenku zároveň. To Maggie’s Plan vzdaluje pitomým komediím, v žádném případě to z něj ale nedělá zajímavý indie počin, který by ťal do živého. Spíše naopak. Jak scénář osciluje mezi překotným vyprávěním a promyšleně rozloženými situacemi, není jasné, čeho se chce držet víc. Scény, které zasáhnou, pak působí jako vystřižené odjinud a po happyendu přichází jinak přirozená chytrost vniveč.

Na druhou stranu ale rozuzlení, které úhledně zamete všechny problémy, neuráží – celou dobu je ve vzduchu. Maggie dostává jedno ponaučení za druhým, John ukáže, že má svou vlastní vůli se rozhodnout a chladná mrcha Julianne Moore roztaje v chápající družku. Všichni si oddechnou a máme tu náznak nejsladší budoucnosti: můžeme klidně spát, na všechny peripetie filmu zapomenout a zapomenout i na to, že jsme nějaký film viděli.

Což je škoda, protože ambice přesahu tu jsou. Když dcera Georgette a Johna sarkasticky zhodnotí celou situaci rozpadu jejich manželství nebo když Maggie pochopí, že život nejde pečlivě nalajnovat, dostávají postavy hloubku. Johnova snaha napsat mistrovský román je taktéž vkusně zesměšněna (což ocení všichni studenti pedagogů-literátů). Stejně tak funguje i trojúhelníkové šoupání a špičkování se mezi všemi zúčastněnými. To, že nás postavy zajímají, je patrné třeba ve chvíli, kdy spolu John a Georgette tančí uprostřed kanadské zimy na “pofrancouzštěného” Bruce Springsteena. Nelze se ubránit potutelnému úsměvu.

Maggie’s Plan je tedy ve výsledku jakýmsi hybridem mumblecoru a standardní produkce, přičemž pořádně není ani jedním. Nemastný neslaný příběh je to, co ze zábavného snímku činí zapomenutelný příběh. A Greta Gerwig v negližé nebo Ethan Hawke olizující si prsty to bohužel nezachrání.