Maïa Vidal: Jak uspokojit cikánského ducha?

Pokud máte rádi ovce aspoň z půlky tak jako týpek z Woodyho klasiky Vše, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat a zároveň jste nenapravitelní romantici, mohla by se vám líbit Maïa Vidal. Mohla by se ale líbit i těm drsnějším, třeba posluchačům Rancid – Maïiny možná ještě pořád oblíbené kapely. Na svých pětadvacet si rodilá Američanka s krví světoběžnice prošla dlouhou řádkou proměn. Francouzsko-japonsko-německé kořeny, studia v Montrealu, prázdniny na jihu Francie a hra na klasické housle. Teenage rebelie s holčičí punkovou kapelou Kiev (Kievan Rus) není zas až takovým překvapením, koho by nelákalo chodit na hodiny houslí s modrou hlavou. Ale tahle děvčátka juchala v sedmnácti na pódiu ve společnosti punkových velikánů Bad Religion, Anti-Flag nebo Gogol Bordello.

Poté, co Maïa zjistila, že není až taková punkerka, založila v Montrealu projekt Your Kid Sister. Pojala ho jako poctu Rancid a svým způsobem rozloučení s jednou etapou života. Jako fiktivní mladší sestra Tima Armstronga nahrála pět svých nejoblíbenějších songů od Rancid ve fairy folkovém podání. Její verze Poison u mě vyhrává.

Z pendlování mezi Paříží a Barcelonou vzešel před rokem a půl debut Maïi Vidal God Is My Bike. Konečně odhalil alternativně folkovou podstatu krátkovlasé šansoniérky se slabostí pro žárovky, vlčí čepice a uvadající kvítí. Dobře přijatá deska s okouzlujícími dvanácti tracky v angličtině a francouzštině zabodovala mimo jiné povedeným klipem k Follow Me. Grimmovská poetika spolu s fantazií a citem pro obraznost daly pod taktovkou šikovné režisérky hudebních klipů Joany Colomar vzniknout malému klenotu, který soutěžil na UK Music Video Awards s klipy Lany del Rey, JUSTICE a Rihanny. Podle ochutnávky Wander z nového alba SPACES to teď bude ještě zajímavější.

Nenechte se ale mýlit, není to jen nějaká sladká holka, která si nasazuje blikající žárovky na hlavu a vyžívá se v kostýmech. Maïa je zdatná hudebnice, která ovládá akordeon, housle, kytaru, bubny, klávesy, theremin, banjo a bůhvíco ještě. Do toho si sama natočí klip a ještě ocituje Kurta Vonneguta. SPACES je o změnách, o cestách a putování, o přerodu dívky v ženu, o stáří, o citové bolesti a katarzi. O po(s)tupném poznávání sebe sama, přičemž místy ta pravda není nejpříjemnější. A taky o tom, že jste součástí něčeho, co vás nutně přesahuje. Zkrátka přemýšlivá holka. Ale musíte si ji poslechnout. Příležitost budete mít na Sázavafestu, akci s velmi... křiklavým programem.

Co ovlivnilo tvou životní cestu?
Nejvíc asi fakt, že jsem odjakživa cítila, že hudba je jediná věc, kterou můžu dělat. Věděla jsem, že nejsem jako ostatní, že nikdy nebudu spokojená na jednom místě, kde každý den bude stejný jako ten následující. Jsem cestovatelka a mám potřebu se nějak vyjadřovat. To mě přivedlo k umění, hudbě, filmu, animaci, zkrátka k tomu, že jsem se stala bytostnou performerkou. Život jako nekonečné turné, jedině tak dokážu uspokojit svého cikánského ducha.

Bojíš se něčeho?
Teď už moc ne... ze strachů jsem se vyzpívala. Jedním z nich byl strach ze světa tam venku, což jsem evidentně překonala. Takže jedině z globálního oteplování, pravicových konzervativců a zvuků, které vydává tření dvou kusů polystyrénu.

Oblíbené kapely (kromě Rancid:)?
Momentálně: Youth Lagoon a Doldrums. Jinak: Animal Collective, St. Vincent, Glasser, Tune Yards, A Tribe Called Red, Stevie Wonder, Billie Holiday, The Lounge Lizards.

Jak dlouho máš základnu v Barceloně? Oblíbená místa?
Budou to už tři roky. V průběhu se to dost měnilo. Nejdřív jsem byla pořád venku, hledala a nacházela nová místa, bary, parky. Zkrátka jsem prozkoumávala okolí. Teď spíš zvelebuju svůj domov, abych vytvořila kreativní prostor pro psaní a nahrávání.

Kdybys měla popsat Barcelonu (Paříž, New York, Montreal) jedním slovem...
Barcelona = domov
Paříž = vzácná
New York = navždy
Montreal = nekonečný

Jak bys popsala svou hudbu?
Vesmírný shadow pop. Heavy fairy folk. Kontrolovaný chaos a polapená náhoda.

Máš nějaké spoluhráče?
Giuliana Cobelliho! Je mým bubeníkem/klávesákem/trumpetistou a xylofonistou v jednom. Koprodukoval předchozí album God Is My Bike a novinku SPACES.

V březnu vyšlo nové album SPACES. Liší se od God Is My Bike?
No, řekla bych, že je úplně jiné. Nejen zvukově, ale i tematicky, a tím, jak vznikalo. SPACES jsem psala na tour, kde se v průběhu sedmi měsíců všechno vyvíjelo a zrálo, což je velká změna oproti God Is My Bike, které vzniklo v mojí ložnici během jednoho měsíce včetně nahrávání. Zatímco God Is My Bike bylo hlavně o mě, o tom, jaká jsem, čeho se bojím, o mých milostných dobrodružstvích a karambolech, na SPACES pozoruji okolní svět. Hodně jsem si pohrála s narativní stránkou, kontrastem mezi mým mikro a makrokosmem, nechala na sebe působit dojmy z cestování a pohybu. Hodně materiálu jsem napsala ve vlacích a letadlech, na hotelových pokojích v cizích městech.

Hodně se mi líbí, jak pojímáš svůj styl, žádná kopie. Na youtube jsem objevila video z jedné módní přehlídky. Jak ses k tomu dostala?
Na téhle přehlídce jsem spolupracovala s mladými španělskými návrháři ze značky Siemprevivas. Slyšeli mě hrát v New Yorku a líbilo se jim to tak, že navrhli celou kolekci mnou inspirovanou. Na premiéře jsem pak zpívala, takže zábava.

Co ty a sláva?
Hm, nemyslím, že jsem slavná, ale vlastně jo, celkem mě to baví. Jsem pořád sama sebou a když se lidem líbí moje hudba a to, co vytvářím, pak je svět krásnější a všichni jsme spokojení.

Líbí se mi video k písni Follow Me. Kde jste natáčeli a jak jste donutili ke spolupráci všechny ty ovce? Působí na mě hlavně pohádková nálada... vůbec se mi zdá, že jsi křehká duše.
Natáčeli jsme v přírodě blízko Barcelony a pomáhal nám při tom jeden mladý pastýř se svým stádem! Byla to fakt zábava, hlavně mazlení s jehňátky, když ti pak usnula v náručí. Na to se nedá zapomenout. Nejsem vegetarián, ale od té doby nejím jehněčí... takže křehká duše asi budu!