Márcio Laranjeira (Square): Oslovili jsme lidi, co mají zřejmou kuráž

„Portugalsko skutečně další festival nepotřebuje, proto nám dávalo smysl udělat něco úplně jiného,“ říká o novém festivalu Square jeho ředitel Márcio Laranjeira. Podobné věci se snáze řeknou, než udělají, ale v případě Square se to povedlo. Square totiž vypadá jako alternativní nebe. Jak jinak nazvat akci, na níž se podílejí kurátoři z venues jako Café Oto nebo Basilica Hudson, labelů Buh Records nebo Nyege Nyege Tapes nebo platformy Cosmos, operující v rámci festivalu Le Guess Who?. Na akci participuje také slovenský showcase festival Sharpe, právě tam jsme se s Marcíem téměř před rokem potkali. Už tehdy o Square mluvil, nyní je první ročník za dveřmi, těšíme se. A dáme vědět, jak to v malebné Braze a okolí vypadalo.

První ročník proběhne na přelomu ledna a února v Braze a přilehlých městech. Kdo s nápadem na nový podnik přišel?
Byli jsme osloveni týmem, který podával za Bragu žádost o status Evropského hlavního města kultury v roce 2027. Šlo o interní portugalskou záležitost, o titul ECC v roce 2027 se ucházelo dvanáct měst. Joana Meneses Fernandes z týmu Braga 27 přišla se základní ideou: hudebním festivalem, který by se jmenoval Square a odehrával se ve čtyřech městech v regionu Quadrilatero: Braga, Barcelos, Guimarães a Famalicão. V roce 2022 jsme se dohodli na koncepci, od té doby na tom pracujeme.

Máte v Portugalsku málo festivalů?
To opravdu ne, naopak. Festivalové prostředí v Portugalsku je silně přeplněné. Dávalo nám smysl novou událost vytvořit úplně na jiném půdorysu, aby přispěla k rozmanitosti hudebního ekosystému. Nechtěli jsme vytvořit jen další festival, ale prostor, ve kterém může scéna z měst, kde se akce odehrává, komunikovat s lidmi z jiných regionů a z této výměny růst.

Evropským hlavním městem kultury v roce 2027 se nakonec stala Évora, Square přesto proběhne. Braga nakonec obdržela jiný titul.
Ano, ze zmíněného tuctu měst byly vybrány čtyři a z nich nakonec Évora, zbylé tři ale nesou titul Portugalské hlavní město kultury, každé ho bude držet jeden rok. Braga je jeho nositelem pro rok 2025, lidé z týmu nám věřili a bylo skvělé, že jsme mohli v projektu pokračovat. Square bude pro Bragu první velkou kulturní událostí letošního programu.

Podtitulem festivalu je slogan „mapování Atlantiku“, v tiskové zprávě uvádíte, že akce je „zaměřena na spojení kontinentů omývaných Atlantikem (Afrika, Amerika a Evropa)“. To je poměrně velká část světa, můžeš to vysvětlit trochu blíže? Co je cílem Square?
Propojit hudební profesionály ze zmíněných kontinentů. Samozřejmě je jasné, že toho nebude možné dosáhnout v plném rozsahu, pokusili jsme se zaměřit na vztahy, které již existují, a pracovat na jejich posílení. V Africe se zaměřujeme na země PALOP (šest afrických států, ve kterých je úředním jazykem portugalština, jinak řečeno lusofonní Afrika, pozn. aut.), z Ameriky má velké zastoupení Brazílie, ale mezi partnery jsou i další země s menšími kulturními vztahy s Portugalskem, jako je například Chile, Uganda nebo Slovensko. Square by mělo přinést úrodnou půdu pro všechny, aby se zde mohli setkávat, sdílet znalosti, cíle a vytvářet nová propojení, která budou v budoucnu zúročena.

Na programu se podílelo mnoho dalších subjektů – známých klubů, festivalů, labelů. Jak program vznikal?
Vybrali jsme pětadvacet partnerů ze tří kontinentů, se stejnou podmínkou: pozvat umělce podle vlastního výběru souznícího s konceptem akce. Měli volnou ruku, všechny totiž vidíme jako lidi, kteří jsou v popředí při objevování a propagaci nové hudby. Je zřejmé, že to bylo dobré rozhodnutí, všichni navržení umělci jsou výjimeční a díky selekci našich partnerů jsme už teď objevili spoustu nových jmen. Tak vznikla polovina programu, dalších pětadvacet umělců bylo vybráno prostřednictvím otevřené výzvy pro umělce. Vybrali jsme je z více než tisíce přihlášených.

Ještě se zdržme u kurátorů, jejich seznam je reprezentativní: například programová řada Cosmos z festivalu Le Guess Who?, venues jako Basilica Hudson, Cafe Oto, Baba Yaga's Hut nebo labely Nyege Nyege či Buh Records. Jak probíhal výběr a co je spojuje?
Chtěli jsme oslovit lidi, kteří mají zřejmou kuráž riskovat a propagovat novou a neotřelou hudbu, kterým nevadí, že jde o méně známé umělce pohybující se mimo tradiční okruhy. Festivalová scéna je opravdu nudná, většina mezinárodních jmen, nejen z řad headlinerů, se stále opakuje.

Snaha o to dělat věci jinak je zřejmá i z toho, že se Square odehraje hned ve čtyřech městech. To je poměrně netradiční a jistě i technicky náročné. Očekáváš, že diváci budou přejíždět?
Mám za to, že akce je i o cestování po regionu Minho. Vypadá to komplikovaně, ale všechna místa jsou od sebe vzdálena okolo dvaceti minut. Některá spojuje vlak, jiná autobusy, autem se dostaneš všude. Dalším cílem Square je ukázat, že při podobné akci je možno použít pouze veřejnou dopravu, pokusíme se to komunikovat směrem k veřejnosti, abychom snížili počet aut.

Konferenční část je logicky zaměřená na témata související se zaměřením festivalu, zaujal mě například panel věnovaný lingua franca. Program byl taky kurátorován?
Hlavním tématem konference je „margin“, což je opravdu široké a rozmanité téma v závislosti na tom, kde žijete, jakou hudbu děláte nebo jaké máte sociální zázemí. (Podle publicisty Richarda A. Swensona je margin, neboli marže, vnímána ve smyslu povolené částky nad rámec toho, co je potřeba. Něco, co je v záloze pro nepředvídané události nebo neočekávané situace. Mezera mezi odpočinkem a vyčerpáním, opak přetížení, pozn. aut.) Program dával dohromady Carlos Teixeira Tavares, spolupracuje i s labelem Warp nebo festivalem MIL. Zásadní bylo, aby se týkal lidí, kteří v regionu žijí, a umělců, kteří budou součástí festivalu. Záměrně jsme zvolili menší množství panelů než obvykle, budou pouze tři denně, ale s větším prostorem na rozhovory a přemýšlení o tématech.

V line-upu festivalu najdeme spoustu různých jmen – polský all-stars kolektiv Alameda, producenta Guedra Guedra nebo peruánskou hudebnici Ale Hop, ovšem i v českém kontextu známé umělce jako FVLCRVM nebo Sju. Na koho se těšíš ty? A přidej nějaká domácí jména.
Všichni, které jsi zmínil, jsou i na mém seznamu. Jsem rád, že máme tak rozmanitou sestavu. Určitě bych doporučil Comfort ze Skotska, Juliána Mayorgu z Kolumbie nebo dvojici Antconstantino z Brazílie. Těším se i na ženskou skupinu Asmâa Hamzaoui & Bnat Timbouktou z Maroka. Pokud jde o domácí, mohu doporučit Ariannu Casellas y Kauê, Unsafe Space Garden, Fidju Kitxora nebo Mariu Reis.