Matěj Kubíček: Neděláme festival sami pro sebe (Vývrtka)

Festival Vývrtka s radostí dává prostor kapelám moderního alternativního proudu, které pro širokou veřejnost nemusí být známé. Přesto, anebo právě proto, si pozornost zaslouží – pro svou kvalitu, autenticitu a energii živých vystoupení. Na otázky odpovídal Matěj Kubíček.

Jakou pozici zastáváš na festivalu a jako ho vidíš v průběhu času, jaký byl a jaký je teď?
Po letech organizování jednotlivých koncertů se konečně projevila chuť uspořádat něco rozsáhlejšího a Vývrtka je výsledek. Ten prvotní impuls vyšel ode mě, ale nikdy bych akci nedokázal udělat bez nejbližších spolupracovníků Ondry Kubíčka, Báry Novotné a Tomáše Brzoně a množství dalších lidí, kteří se postupně nabalili. Takže jedním z mých osobních cílů je momentálně delegovat co nejvíc práce na jiné, abych se před festivalem nezbláznil, jak hrozilo minulý rok. Chci si zachovat hlavní slovo v dramaturgii a bookingu, což je oblast, kterou dělám i v „běžném“ životě, ale jinak teď za svůj úkol považuju nalézt a kultivovat v sobě schopnost předávat práci dál.

Co se týká vývoje festivalu: letos máme druhý ročník, a přestože první proběhl ke všeobecné spokojenosti návštěvníků, kapel i organizátorů, je hodně co zlepšovat. Téměř o polovinu jsme zvýšili rozpočet na kapely a snažíme se vyvarovat několika dramaturgických failů, které tam minulý rok byly, takže letos by skutečně každý jednotlivý střípek programu měl stát za to. Výrazně jsme rozšířili doprovodný program, se kterým nám pomůžou chlapci a dívky ze sdružení Zvedni Zadek, s několika výtvarnými umělci jsme domluvili instalaci jejich děl a také jsme zajistili větší pódium a důstojnější osvětlení. Vizuální stránka festivalu a hledání neotřelých interpretů, to jsou momentálně dvě hlavní oblasti, kam směřujeme nejvíc sil.

V jakém prostoru se odehrává váš festival a jak se do něj odráží? Záleží vám na konkrétním místě, je festival „přenositelný“?
Prostor je jedinečný. Vývrtka se odehrává v kempu v Peruci u Loun, je to místo uprostřed přírody, kde nás nikdo neruší a ani my nikoho nerušíme, součástí areálu je koupaliště, kamenné sprchy a záchody, čímž se mnoho festivalů pochlubit nemůže. Přátelská a komorní atmosféra festivalu je neopakovatelná a soudě podle reakcí návštěvníků i účinkujících je pro leckoho snad důležitější než program samotný. Komě toho jsme velmi vděční za pozitivní vztah obce, která je k nám velmi vstřícná a pomáhá, kde může. Lounsko je zároveň krajina protkaná atmosférou keltské mytologie (poblíž Peruci, v obci Klobuky se nachází největší český menhir) a tisíciletou koexistencí člověka a přírody – přestává tu platit dichotomie divočiny a obydlené krajiny, je tu takový až lynchovský pocit sepětí duše člověka s duší lesa. Takže přenositelný asi těžko, my ani nemáme potřebu, aby festival nějak výrazně kvantitativně rostl, upřednostňujeme růst kvalitativní.

Hlavní body programu? Bude letošní ročník něčím zvláštní?
Osobně se těším na naši první zahraniční návštěvu – Shtubyho, který letí na Vývrtku na otočku z Izraele. V posledním roce jsme pořádali dva jeho koncerty v mé „domácí“ Dejvické Klubovně a pokaždé to byla neuvěřitelná jízda. Celá izraelská scéna je extrémně progresivní a zajímavá, a i když u nás taky máme moderní kapely fúzující živou a elektronickou hudbu jako Vložte Kočku nebo Ježíš táhne na Berlín, které na Vývrtce taky vystoupí, v Izraeli je to úplně jiná liga. Kromě toho u nás odehrají premiérový koncert po téměř dvouleté pauze prog-alternativci První Hoře a taky smart-folkové uskupení Hm..., které jinak na festivalech téměř nevystupuje. A vždy znovu mi běhá mráz po zádech při představeních kapel Vložte kočku a Mutanti hledaj východisko, tam nelze udělat chybu. Z méně známých kapel jsou pak mým favoritem Between the Planets – coby muzikant oceňuju jejich skladatelské a instrumentální schopnosti, myslím, že je to kapela mezinárodního formátu. Novinkou je druhé pódium zajištěné pražským klubem Café Trilobit, kde budou přes den v mezičasech mezi hlavním programem vystupovat folkaři a večer se změní na DJ/afterpatry stage.

Kolik očekáváte lidí a jste na tom závislí?
Na návštěvnících samozřejmě závislí jsme, neděláme festival sami pro sebe, ale chceme šířit muziku a všeobecně umění, které považujeme za hodnotné a vytvářet platformu pro umělce z nekomerční, ale o to progresivnější sféry. Návštěvníky potřebujeme i pro zajištění finanční stránky věci, nechceme mít velké sponzory a vlastně ani moc těch malých. Proto nedokážeme udělat festival se vstupným sto padesát korun, ovšem myslím, že návštěvník na tom určitě netratí, může si užít čistý prostor bez reklamy, hostesek, všudypřítomných bannerů a videí... Očekáváme kolem tří set lidí, přičemž za úplně maximální kapacitu prostoru považujeme pět set návštěvníků. Průchodnost a vzdušnost prostoru je jednou z důležitých devíz Vývrtky a určitě nechceme areál přetěžovat.

Jak se díváš na tuzemské festivaly, jejich úroveň, nabídku a celkovou tvář? Není jich moc?
Nechci hodnotit kvalitu kapel, ale jistá unifikovanost samozřejmě vidět je a my se do ní s Vývrtkou snažíme trochu záškodnicky vyvrtat díru a trochu té rockové normalizace vypustit. Co se týče kvantity, snažím se na ni pohlížet pozitivně. Mnoho lidí si stěžuje na obrovské množství kapel, které se snaží prosadit, paradoxně jsou to většinou právě lidi, kteří v těch kapelách hrají. Je to pravda, kapel jsou kvanta, všichni chtějí hrát a nechodí na ně už ani kamarádi, kluby pak musejí zavádět pronájem, protože jinak by se staly veřejnými zkušebnami. Prosadit se je nesmírně těžké. Jenže právě z tohoto podhoubí pak můžou vyrůst opravdu zajímavé věci, z plovoucího ledovce vždycky kouká nad hladinu jedna desetina, a dokud je ta neviditelná část pod hladinou malá, nemůže vyrůst ani to viditelné a zajímavé. Je dobře, že jsou dostupné hudební nástroje, že lidi zakládají kapely a jiní pořádají festivaly, kde ty kapely hrají. To, že podstatná část z nich nepřináší nic nového, je prostě daň a nutný předpoklad toho, že někdo nakonec přece jen s něčím zajímavým přijde. A právě setkáním takových umělců, inspirativních a originálních, se snaží Vývrtka být.