Me, the third score #5

Ano, ještě pořád píšeme tento sloupek, ano, Slavie zase nevyhrála, a to dohrávala proti deseti - je to vůbec možný? S poslednim Hradcem Králové na jednoho útočníka? Zimní pauzu pravděpodobně přenocuju v depresi.

Ve Francouzským Institutu běží filmový festival, vytipovala jsem si na neděli večer film Jimmy P. o americkém domorodci s depresemi po návratu z 2. světové války. Kde tam figuruje Francie, ještě nevim. Moc fajnovej snímek, akorát jsem ho neviděla, protože jsem šla na Interstellar. Matthew McConaughy mě skoro rozbrečel. Někdo říká, že prý pěkná blbost, ale nutno podotknout, že jsem vydržela dávat pozor skoro 170 minut, a to není jen tak, takže nějakej drajv to mít musí.

Filmová položka je důvodem, že jsem se na ten fočus nedívala. A byla tak ušetřena všeho zmaru. Klucí měli za šest zápasů načutat devět bodů, to máme zatím čtyři remízy a jedna výhra, celkem sedm. Dva body chybí! Teď čekám děsný nervy před Ostravou v pátek. Já bych taky takhle před Vánocema nechtěla dostat pokutu od šéfa. Což mi připomíná, onehdá jsem šla na Julisku, Slavie zase hrála na remízu s Duklou, jak jinak. Ale maj tam zálohovaný kelímky na pivo, takže se dalo po zápase lehce vyčkat a obohatit se. Krásně jsem díky tomu přežila do výplaty. Nechoďte dělat doktorandy, je to na nic.

Zbývají dvě témata tohoto sloupku, dostala jsem zadáno psát o mužích. S muži je legrace, jako třeba když vás jeden vezme na KomiksFEST! a netušící, do jakýho časáku o hudbě vlastně píšete, jedním šmahem odsoudí volně ležící vydání Full Moonů na stole (s Pixies na obálce!) se slovy: „Tohle asi ne.“ Dovolím si zopakovat: tohle asi ne. Čímž se dostávám k touze získat informace o tom pěkným, zrzavým, dlouhovlasým a zarostlým chlapovi z budovy B VŠCHT. Jakože určitě čte Fullmoonzine.

No a když už časák o hudbě, tady jedna ukázka parádního bluesmana, koukejte, jak si to dává na cigarbox. Tuhle hrál v Akropoli a taky na Blues Alive v Šumperku, je to Fin a já se nestačim divit, kde se takovýhle bluesování naučil.