Medvědovo psychrockové okénko XI: Pár otázek pro Purling Hiss

Zurčící (bublající) sykot! Toliko k českému překladu Purling Hiss. Jedna internetová hláška popisuje Purling Hiss asi takto: „Psychedeličtí úchyláci z Philadelphie, jejichž zvuk lze nejlépe popsat jako Zurčící sykot.“ Na starší nahrávky Purling Hiss by tohle označení sedělo asi jako hrnec na prdel. Mike Polizze, srdce a duše kapely, měl dlouhou dobu Purling Hiss jako svůj ložnicový projekt, muziku si kompletně sám nahrával na čtyřstopák. Divoká garážová kytara a energie 80's L.A. punku, zběsilý vokál chlapíka na tahu čtyřkovýma nálevnama, rytmika – no budiž. Zvuk domácích nahrávek nebyl ideální, ale měl osobité kouzlo, kterým Polizze nalákal labely jako Woodsist, Permanent Records, Mexican Summer nebo Richie Records. Živé hraní si užíval s Birds of Maya, jamaři a zástupci lokální scény přezdívané „Psychedelphia“ (Bardo Pond, Asteroid #4 apod.), a až teprve před pár lety poslal Purling Hiss na misi po klubech. O rytmiku se postaral Mike Sneeringer, bubeník powerpunkových The Loved Ones a Title Tracks, a basák Kiel Everett (jinak kytarista Tin Horses) a v téhle sestavě také natočili poslední desku Water on Mars, která vyšla na labelu Drag City. Živá kapela Purling Hiss prospěla, stejně tak i kvalitní studio, ovšem garážová živelnost přetrvala a Polizzeho songwriterská chytlavost se pomalu začala přelévat směrem k hitovosti.

Purling Hiss v minulosti vydávali spíš na menších undergroundových labelech, poslední deska vyšla na Drag City. V čem byl nejvýraznější rozdíl mezi spoluprací s Drag City a většinou předchozích labelů?
Zásadní rozdíl byl v tom, že jsme dostali peníze na studio, což se nikdy předtím nepoštěstilo. Většinu ostatních desek jsem natočil u sebe v ložnici a label pak jen vydal hotový materiál, který jsem dodal. Takže pro nás level up.

Loni jste jeli jako předkapela Wilco, jaký byl tvůj nejlepší zážitek z tohohle výletu?
Na posledním koncertu turné v Memphisu nás Wilco pozvali na stage, abychom s nimi odehráli skladbu Hoodoo Voodoo od Woodyho Guthrieho, a Jody Stephens z Big Star na tom koncertě byla taky, takže tu skladbu s náma hrála i ona. Co je víc?

Hraješ ještě pořád v Birds of Maya?
Jasně! S Birds of Maya teď máme novou desku, která se okamžitě vyprodala v rámci předprodeje, takže chystáme repress. Vyšlo to na Little Big Chief Records z Virginie. Birds of Maya bude vždycky kapelou, nikdy se nerozpadneme. Jinak kluci z Birds mají další spolky – Jason hraje ve Spacin’ a Ben má fůru dalších projektů, např. Watery Love.

Na vašem posledním turné vás otravovalo hodně lidí – včetně několika promotéru – a prudili kvůli extrémní hlasitosti. Co můžeme čekat letos?
Jooo, takhle my prostě hrajeme, s tím se asi nedá nic dělat. Na posledním turné jsem měl půjčenej jinej zesilovač, než jsem zvyklej z domova (Marshall JCM 900), takže to bylo občas trochu ostrý. Na tomhle turné budu hrát přes Fender Bassman, což bude doufám mnohem lepší. Doma hraju skrz half stack a zesilovač Ampeg VT-22.

Zrovna jsem se tě chtěl zeptat na tvůj nejoblíbenější zesilovač...
Ampeg VT-22 byl vždycky můj absolutně nejoblíbenější zesilovač všech dob.

A co nějaká nová oblíbená muzika?
Prakticky cokoliv z Richie Records. Je to label z Philadelphie, vydal desky Spacin’, Axis:Sova nebo Watery Love, ty jsou super. A v minulosti tam vyšli Purling Hiss, Birds of Maya anebo Kurt Vile and The Violators!

Máš oblíbený benzínkový jídlo?
Na posledním turné jsem si hodně ujížděl na Beef Jerky, ale teď se to pokusím omezit a radši si po cestě udělám v žaludku místo na pivo... a večeři.